A přitom je to o umělci

Pro ty co si to třeba nepamatují

Dnes i zítra

Touhle cestou jsem pak nesčetněkrát kráčel sám nebo s ovcemi a vždycky jsem pro skřítky měl nějaký pamlsek, abych jim poděkoval za ochranu, stejně jak to dělával děda. Většinou si pamlsek vzali. Jen jednou, když jsem jim utrhnul z letní jabloně kulaté jablíčko a položil jim ho na střechu, sežrala ho při zpáteční cestě Miluška.

Nechat zmizet třeba Sochu svobody je docela slušný výkon hodný zaslouženého potlesku. Ale je to pořád nic ve srovnání s mnohem většími zázraky, které navíc umí dělat každý. A to ani nemusí být žádný Copperfield. Pojďme na to, lekce se začíná...

Pod hlavičkou obecních úřadů po celém Česku provádí venkovní práce mnoho zaměstnanců, kteří umí i těch, kteří "umí". A o těch druhých je tahle povídka. Tak třeba trošku pobavím. V zájmu objektivity bych rád dodal, že koukajíc kolem sebe musím uznat, že se to lepší.

Vzpomínka na dobu nedávno minulou...

Jedno setkání po letech u Černého jezera. Plno bolesti hluboké jako to jezero a pár 'kdyby'. Ale život si na 'kdyby' nehraje. HP fanfikce

Příběh který vyprávím jsem prožil v době kdy vlastnit telefon bylo vzácností a pojednává o tom, jak jsem bez výčitek svědomí porušil jedno z Božích přikázání.

„Chápeš to?“ ptala se mě učarovaná uklízečka. Chtěl jsem jí odpovědět, že rozhodně ne, ale strčila mi svou voňavou dlaň od Propperu před ústa ...

Když se to sejde

Ranný sběr prožitků

Další drabble, tentokrát prozaické, na zadaná slova: fajnšmekr*gól*super*biflovat (se) *perfektně

...tak ještě dvacátá, ať je sbírka zaokrouhlena.

O věcech kolem nás v běhu věku

Hutka a Nohavica