Pro ty co si to třeba nepamatují

Jak to žiješ tak to bude

A přitom jsem divnej sám

Není to o běžce ani v množném čísle. Je to prostě blbost.

Pod hlavičkou obecních úřadů po celém Česku provádí venkovní práce mnoho zaměstnanců, kteří umí i těch, kteří "umí". A o těch druhých je tahle povídka. Tak třeba trošku pobavím. V zájmu objektivity bych rád dodal, že koukajíc kolem sebe musím uznat, že se to lepší.

Vzpomínka na dobu nedávno minulou...

Pták, kolibřík a já.

...tak ještě dvacátá, ať je sbírka zaokrouhlena.

Jedno setkání po letech u Černého jezera. Plno bolesti hluboké jako to jezero a pár 'kdyby'. Ale život si na 'kdyby' nehraje. HP fanfikce

Konečně mi to docvaklo. Zem duněla. Traviny se otřásaly. Ze smrků opadávalo staré jehličí a z přízemních květů se sypal pyl. Za mými zády se setmělo. Otočil jsem hlavu...

„Chápeš to?“ ptala se mě učarovaná uklízečka. Chtěl jsem jí odpovědět, že rozhodně ne, ale strčila mi svou voňavou dlaň od Propperu před ústa ...

Když se to sejde

Nechat zmizet třeba Sochu svobody je docela slušný výkon hodný zaslouženého potlesku. Ale je to pořád nic ve srovnání s mnohem většími zázraky, které navíc umí dělat každý. A to ani nemusí být žádný Copperfield. Pojďme na to, lekce se začíná...

Tak nějak o všem a přitom.

Nepřítele je dobré znát

O věcech kolem nás v běhu věku

A o kom se to dá říci, že?!