A taky něco o poserproužcích

Věřím, že není člověka, kterému se v minulosti alespoň jednou nestal větší či menší trapas. Většina z nás tyto trapné průšvihy tají. Kdo by se chlubil. Je-li ale svědkem více lidí, těžko lze zabránit, aby se veselá historka nešířila všemi směry. Podobně, jako když vhodíte kamínek na klidnou hladinu rybníka.

jen krátká - necelé dvě A4

Ze soutěže rovnou sem - snad se to může když je to poprvé?

Touhle cestou jsem pak nesčetněkrát kráčel sám nebo s ovcemi a vždycky jsem pro skřítky měl nějaký pamlsek, abych jim poděkoval za ochranu, stejně jak to dělával děda. Většinou si pamlsek vzali. Jen jednou, když jsem jim utrhnul z letní jabloně kulaté jablíčko a položil jim ho na střechu, sežrala ho při zpáteční cestě Miluška.

Hutka a Nohavica

Pro poradek

Pod hlavičkou obecních úřadů po celém Česku provádí venkovní práce mnoho zaměstnanců, kteří umí i těch, kteří "umí". A o těch druhých je tahle povídka. Tak třeba trošku pobavím. V zájmu objektivity bych rád dodal, že koukajíc kolem sebe musím uznat, že se to lepší.

Ne, cizí !

Důležité je se chtít odlepit

velmi volné pokračování po letech

O ztrátě

Nechat zmizet třeba Sochu svobody je docela slušný výkon hodný zaslouženého potlesku. Ale je to pořád nic ve srovnání s mnohem většími zázraky, které navíc umí dělat každý. A to ani nemusí být žádný Copperfield. Pojďme na to, lekce se začíná...

Konečně mi to docvaklo. Zem duněla. Traviny se otřásaly. Ze smrků opadávalo staré jehličí a z přízemních květů se sypal pyl. Za mými zády se setmělo. Otočil jsem hlavu...

...tak ještě dvacátá, ať je sbírka zaokrouhlena.

Vzpomínka na dobu nedávno minulou...

Nepřítele je dobré znát

Není to o běžce ani v množném čísle. Je to prostě blbost.

Tak nějak o všem a přitom.