Příběh který vyprávím jsem prožil v době kdy vlastnit telefon bylo vzácností a pojednává o tom, jak jsem bez výčitek svědomí porušil jedno z Božích přikázání.

Pro poradek

A poučení

ani si nejsem jista, jestli to je povídka - já bych to nazvala příběh ... doufám, že konečně se stavidla s příběhy otevřela ... tenhle v hlavě sumíruji již rok, možná dva ...

Hutka a Nohavica

Ne, cizí !

...

Dnes i zítra

velmi volné pokračování po letech

Touhle cestou jsem pak nesčetněkrát kráčel sám nebo s ovcemi a vždycky jsem pro skřítky měl nějaký pamlsek, abych jim poděkoval za ochranu, stejně jak to dělával děda. Většinou si pamlsek vzali. Jen jednou, když jsem jim utrhnul z letní jabloně kulaté jablíčko a položil jim ho na střechu, sežrala ho při zpáteční cestě Miluška.

Jedna z fázi života

O ztrátě

věnováno všem neúnavným přijímačům a vysílačkám...

Povídka - fantasy ( Ze sbírky : Nevinnosti)

V této povídce jsem opět něco zažil osobně, něco vyposlechl a něco jsem si trochu "přikrášlil". Příznivci seriozní literatury nechť zváží pokračování v četbě.

Ze soutěže rovnou sem - snad se to může když je to poprvé?

Ranný sběr prožitků

Ano, zázraky se dějí. Příběh který budu vyprávět se skutečně stal. V šedesátých letech minulého století kdy jsem se učil být jezdcem z povolání v dostihové stáji u trenéra Truhláře. Bylo mi šestnáct let a vážil jsem čtyřicet osm kilo.