spiralizující píseň

Zase taková věc. Asi pohádka?

literácká nostalgie

Tendenční, zaujatá, tvrdá a nespravedlivá balada o závisti.

...zamyšlením nad smíchem i zíváním počíná se díl druhý mého putování...pár slov o smíchu neřádném a zajetí princezny Loty...mé tklivé rozloučení s Týnkou...též i řeč o pichlavém lese, kde přebývá poustevník Bíša - heroický romantik...

..o lásce jedné sochy z mramoru a jak se to všechno přihodilo..a ještě podle abecedy od A do Ž..

Syn čekého krále a císaře římského Karla čtvrtého Zikmund, zemřel v prosinci 1437. Nemocen (snad rakovina), nenáviděn a sám.

I král trpí..

..někdy je sladká a někdy je jako jed...xxx

Poněkud delší příběh

Pro pobavení.

..balada o králi co šachy miloval..+..

zlomené špejle kočičích životů

Drahomíra byla snachou kněžny Ludmily. Tedy svaté Ludmily. Tu dala zavraždit proto, že byly v nekončícím sporu o vliv na syny knížete Vratislava. Václava a Boleslava. Vikingové Ludmilu uškrtili šálou a bylo po hádkách. Drahomíra vládla jako regentka a byl klid. Ale jen do doby, kdy Václav uchopil moc. Vyhnal matku ze země (či snad jen na tvrz Budeč) a vládnul sám. Ke své smůle však jen do chvíle, než jej dal Boleslav zavraždit u kostela v Boleslavi. O tom, jestli to bylo dobré, či špatné pro Čechy, je možno diskutovat. Jisté je však to, že v tu chvíli stála Drahomíra na straně Václava, takže jí šlo také o krk. Dějiny říkají, že uprchla kamsi do Charvátska a více se o ní neví. Já tomu moc nevěřím. Boleslav byl pedant. Nemyslím si, že by dal volnost tak siné osobnosti, jakou byla Drahomíra. Hádám, že její kosti neleží příliš daleko od Boleslavi. Anonymní kostra na Budči, nebo Tetíně.. To by byl jeho styl.

V roce 1189 byl v Sadské u Nymburka vydán „Status Konráda Oty“ (1136? - 9. 9. 1191), jenž byl českým knížetem. Status, o němž mluvím, byl zákonem, nebo spíše jakousi kodifikací „zvykového práva“. Mimo jiné obsahoval i ustanovení o ordálu. To je vlastně Boží soud. Pokud nikdo nebyl schopen na základě důkazu určit vinu, či nevinu, nastoupil Boží soud. Souboj, zkouška ohněm, vodou atd. Konrád Ota toužil po vládě na celé Moravě. Když se toho dočkal, vzdal se titulu markraběte a odešel do Prahy. A byl to právě on, kdo spojil Čechy s Moravou. Ambiciózní, vzdělaný, bojovný a velice tvrdý diplomat Konrád Ota zemřel ve vojenském táboře ve chvíli, kdy se spolu s početným císařským a českým vojskem pokoušel dobýt Milán. Zemřel na mor.

Jen tak si zase píši

archivní pyrotechnická... (b.)