Svědomí

Svědomí

Tak přines, páže, vína číš! A spěchej, než se rozzlobím.
Mám žízeň velkou. Vždyť to víš! Chci vínem zapít vinu vin.
Já vynutil si Marii. Tu uherskou. Tu princeznu.
Však společně jsme nežili. Dávala přednost jinému.

Říši rdousili Osmané. Z boje jsem prchnul poražen.
V Uhrách se šlechta vzbouřila. Za mříže byl jsem usazen.
Václav o pomoc požádal. Bych římský trůn mu zachoval
Hrady jsem jeho raboval a ve Vídni jej zavřít dal.

Od Barbory Celjské jsem syna chtěl. Jen dceru mi porodila.
Když Václav ke svým předkům šel, já hodil jsem se do gala.
Trůn český jsem si tenkrát vzal. Luza se ale zlobila.
Že Husa jsem upálit dal, to k horšímu mi připsala.

Vítkov mi slávy nepřidal. Brod Německý byl pohroma.
Lipany víru vrátily a já se Čechů vládcem stal.
Jen krátce Bůh mi vládnout přál. Má síla kamsi zmizela.
Mé nemoci mne sklátily. Tak nalij vína! Jsem tvůj král!