Levandule

Bojíte se stárnutí? Já ne.

věnováno JardoviCH

úterní (samozřejmě tento nejčerstvější zážitek má své nesčetné předchůdce… i následovníky)

tloustnete? nevadí! (a za tuhle moudrost může Marsé!) )

Dnes je můj šéf na operaci, tak mám myšlenky trochu u něj... u pocitů, které tato situace člověku přináší...

Měla jsem pauzu mezi schůzkami... a takhle dopadlo moje dnešní koukání do výloh... d

... o lidské hluchotě, slepotě, apatii... jistě to znáte – na chodníku, v tramvaji, na zastávce... máte úsměv na rtech a cítíte led okolí...

Je to na nás… jaký uchopíme štětec a paletu barev… jen velikost plátna naší duše se těžko rozšiřuje z rámu lidskosti. PS: vložila jsem na liter další svoji úvahu... pokud máte zájem... budu ráda

... co nevidět to bude pět let... takže tahle je napsána před třemi roky jako rekapitulace těch dvou... každá sloka je skutečně a do hloubky prožitá...

... i tohle máme za sebou... čas od času koroze tolerance navrtává asi každý vztah...

...dřevěné, lakované a její pocit při odstraňování barevné slupky... má ráda přírodní přeliv... nebo je někomu přednější jeho lak pochvaly před týbly držícími hroty všedních dnů?

Většinou se jedná o vědmu středeční… ale nečekaně přichází i v jiné časy jiných dnů (nemám ráda neohlášené návštěvy)

Každý introvert, který obuje boty extroverta, potřebuje v sobě uspokojovat obě polohy… chce být s lidmi… a chce být také chvíli sám…Anebo je to jen obyčejná ženská touha?

Na názor a kritiku reagujeme protiútokem, nejlépe silnějšího kalibru. Proč se DOOPRAVDY nezamyslíme, proč si nedáme čas na přijetí a zpracování? Proč to tolik bolí?

Omlouvám se: není to báseň. Už asi z té práce blbnu...

Existují prostory světa, kde člověk nejen sám sebou být může, ale kde není ani ostuda svlíknout se ze své kůže...

...který hřeje a nehřeje, jako mé peřeje dnů... Jsem šťastná a smutná smutkem nikoho a ničeho (že by mě bacil neslaný nemastný podzimní bacil?)

… prožila jsem krásný víkend… (někdy včera přichází do dnes, a někdy dnes navštíví včera)

Opět jsem sáhla do minulosti...dnes je v mém vztahu lásky dosti

Všem lhářům, které jsem kdy potkala: v téhle básni lžu já! Do svého srdce již žádného nepustím, na jeho klice visí cedulka: OBSAZENO ... protože miluji konečně toho pravého