V hudbě

Existují prostory světa, kde člověk nejen sám sebou být může, ale kde není ani ostuda svlíknout se ze své kůže...
» autorka: Levandule
» archiv Básně / Ostatní
Vlním se s akordy,
pluji si s hudbou,
můj život na kordy
je krizí nudnou.
Mazlím se s písněmi,
na jazyku s vínem,
pryč s mými tísněmi,
kdo svatý je a kdo vinen?
Kytary – nástroje proti depresi,
smích očistou duše,
být s „lidmi“ je štěstí v neštěstí,
kdo si to dovolit může,
kdo si ten přepych
dovolit může?
Já – díky vám
cítím se bohatá,
není zde sama a sám,
můžu být nahatá
a svá,
psát si, když se mi chce,
toulat se v přírodě,
své otázce první i sté,
a celé své dobrotě
říct na chvíli ádié!
Co mě neposílí,
možná mě zabije.
No a co?
» 17.10.2006
» komentářů: 7

» 17.10.2006 - 15:41
smudlinek:
Miluju hudbu. Ten konec je fantastickej. Nejen konec, samozřejmě.
» 17.10.2006 - 15:48
Cecilka:
WhiteSkull taky dneska poslouchá
to, co ladí do blažena jeho „já“...
asi budu muset v letu na koštěti
zpívat zplna hrdla (to můžu, jen když letím)
;o))
» 17.10.2006 - 16:25
G.P.:
Nemyslel jsem si, že to někdy řeknu (a už vůbec ne, že Ti to takhle veřejně napíšu), ale smekám před tímhle dílkem. Naprosto famózní
» 17.10.2006 - 16:48
Trdlo:
plamínky, polínka, jiskřičky oranžový, ozářený obličeje, sladký dřevo, bubínky, neohratelný písničky, stíny starejch stromů, všichni se smějou a ty víš, že tě mají rádi. A nebojíš se být s nima „nahá“. Je mi líto lidí, co to nikdy nezažili. Přišli o strašně moc.
Vyjádřila jsi to skvěle, písničková Levandule!:))
» 17.10.2006 - 21:02
s.e.n:
Zase krásná.Četla jsem ji jedním dechem a pak znovu pomalu. Zážitek.
» 17.10.2006 - 21:18
isisleo:
))
» 18.10.2006 - 08:25
JardaCH:
Včera jsem ji četl po tom, co napsalo Trdlo, a bylo to takové bez chuti. Dneska konečně s odstupem jsem si ji mohl vychutnat.
Předchozí: Podzim mi plete svetr | Následující: Otisk historie

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.