Obraz nitra

Každý žijeme svůj obraz
Někdy si lžeme
… ale proč ne,
když nás ta lež
chrání před světem,
před sebou samými?
Neberme si své tahy štětcem!
Barvy nás skryjí
do fotonů svých snů
Filozofie životů po životě,
která mnohé chrání
před bolestí konců
Ateistické NE,
které chrání před vírou
v cokoliv neviditelné
… A stejně je to v nás
Zlomky lidských vysvětlení
čehosi, co nás dělá lidmi
a po smrti…?
Ozubená kola
na hraně duhy
v našich černých tunelech
zapadají do sebe
vším, co už dokázal člověk obléci do slova,
vším, před čím stále stojí se zmateným otazníkem
v duši
A co je pravda?
A proč pravdou má být pravda?
Co ukrývá? Filozofii nebo víru?
Málokdo tuší…
Kdo tuší má víc než ten, kdo ví
Paradox lidské moudrosti

V co věřím já?
Ve svém obraze
jsem si ustlala na louce z pomněnek
a čtyřlístků
za zády bezpečí rozložitého dubu
a skály mé tvrdohlavosti
Nekonečné nebe mi vešlo do očí
a jsou v něm …
lidské víry i nevíry
Všechno to mé,
pro co jsem ještě nenašla lidská slova
… ukryté v bílém nekonečnu,
- skrývá v sobě spektrum všech barev
tak jako láska,
jež do sebe zakódovala vyřčené i nevyřčené
… moje platforma bytí…
… můj obraz.