Marianne

Vyrůstala jsem v jedné malebné a světem zapomenuté hanácké dědině, kde se tak trochu zastavil čas a kde jsme si jako malí založili partu Bílých Tygrů. Psala jsem si deník a občas z toho vznikly takové "příhody". Napadlo mě, že by bylo fajn ukázat "světu", že i po roce 2000 ještě existovaly děti, které neseděly jen u počítače - a tohle je takový experiment. Příhodu "Jak jsme hráli na cestovatele" jsem napsala cca ve dvanácti, takže jsem tam jen opravila pravopis, stavbu nějakých vět a celkově zasahovala opravdu minimálně. Najde se někdo, kdo by mi poradil, jestli má smysl tuhle autenticky dětskou verzi nechat nebo na jejím základě napsat novou?

Z posledních dní pařížské komuny... ilustrace 1: http://nd06.jxs.cz/668/658/c3f48f84cb_102742052_o2.jpg ilustrace 2: http://nd06.jxs.cz/565/085/1b6d739650_102742022_o2.jpg

Jen taková dvojsmyslná hříčka pro zasmání :)

Den, co den, měsíc co měsíc, sedával můj pražský prastrýc, tehdy ještě malý Tonda Šlojhar u jedné staré zdi...

...aneb ó duchu Francouzské Revoluce, odpust poťouchlé občance to kacířství a její několikaminutový pokus o převtělení do duše konzervativního monarchisty...!

..a komu to přijde nevkusné, pak nic nepochopil a už z principu není "Charlie", aneb sranda musí být všemu navzdory a ačkoli proti obyčejným muslimům nic nemám, teroristy zesměšním velmi ráda :)

Nejlépe básně sám život diktuje, a říká-li vám někdo, že ČR má nejméně chudých v Evropě, nevěřte tomu - jich tu je! Já vím, že stokrát horší je to s Afrikou, Asií, Amerikou, ale jak je něco takového možné v blahobytné Evropě? Vlastní zkušenost mám nejen s hladem, ale i s naprosto diletantskou vládní statistickou metodikou.

Když mají ubozí maturanti matematiku devátou hodinu, tak se nad lineárními funkcemi zamýšlejí poněkud jinak...

Sice trochu s křížkem po funuse, ale našla jsem papír s verši, které mě přepadaly během cesty z hornické demonstrace v Ostravě...

Báseň, která měla původně pojednávat o pocitech člověka při bouřce, jenže to bych to nesměla být já a mí bratři - takové básně nám prostě nejdou a tudíž se záměr pokazil už v prvním verši a vzniklo z toho cosi jiného. Vymýšleli jsme ji nedávno s bratry(9 a 13 let), kteří na svůj věk umí dle mého básnit výtečně, škoda jen, že se jim do toho nechce. Zde jsme se střídali po řádku.

Náš profesor SVS (společenskovědní seminář) nám poté, co jsme ukončili kapitolu "etika" zadal k napsání něco, jako esej. Na konci svých slov pravil něco jako: "...klidně si to i zrýmujte, mě je to jedno," - já nedávala pozor a na otázku : "Co jsem vám právě říkal?!" - jsem odpověděla : "Že máme cosi zrýmovat|", načež se rozzlobil a pravil : "Tak vy mi to speciálně zrýmujete!!" Nu, stalo se tedy.

Ač nejsem a nikdy nehodlám být komunistou, přesto si dovolím bujaře povyskočit a zamávat čepicí volajíc do světa šírého: "Hej, občané, vzdejme tomu čest, čemu také jest!"

....takové malé vyzývající zamyšlení po absolvování dnešní hodiny dějepisu...

*rokem II. rozumí se druhý rok od založení francouzské Republiky, jenž začínal 22.září 1793

..