Fanatická revolucionářka odpovídá ctiteli

Až přestaneš mým lidem spílat „lůzy“,
až jednou ti to všechno docvakne,
Až projdeš první politickou schůzí,
pak bude rande. Jinak ne.

Až promluvíš na velké demonstraci,
pak romanticky večeřím.
Až odbory si založíte v práci.
smíš přivonět k mým kadeřím.

Až přijde čas a bude revoluce
a ty jí v čele budeš stát,
pak zjihnu snad a dovolím tvé ruce
mi do klína se pokládat.

Až město bude v podvečeru stinném
zjizvené sítí barikád
tak smíš mě líbat, šeptat zpitý vínem,
že za svobodu, to bys pad.

Až krev se bude lesknout na dláždění
a zahřmí barytony děl,
pak skryj se u mě v domě před vražděním
já dám ti všechno, co bys chtěl.

Až vyvedou tě přes práh s rukou v šátku,
Až vyřkne ortel stanný soud
Až navlečou ti hlavu na oprátku,¨
Tak já tě přijdu obejmout.

Až podkopnou ti nohy ze stoličky
A v křečích budeš umírat
Já promáčím dva celé(!!) kapesníčky.
Ubohý chlapec, měl mě rád!