...

ze sb. láskovin

Od jezu v Rožmberku nad Vltavou

Jarovi O. a Jitce V. K pátečnímu křtu tímto se omlouvám za neúčast (již slíbenou):(

...

k vzkříšení.. apel (b.)

Český král Přemysl Otakar druhý (1233-1271) to neměl lehké. Měl problémy se šlechtou, která si ukusovala stále větší sousta z královského krajíce. A král, který potřeboval mít krytá záda pro své výboje v okolních zemích (války v Uhrách, křížové výpravy), chtěl mít v zemi klid. Řešení našel v podobě měst. Královských měst, která budou loajální a o něž bude opírat svou moc v Čechách. A tak zakládal města. Velká a silná města, často na samých hranicích panských pozemků. Osidloval je spolehlivými lidmi a dával jim velikou samostatnost. To se mu vyplácelo. Města byla trnem v oku šlechtě, která tak neměla možnost rozšiřovat svá panství. Jedním z královských měst budovaným natruc silnému rodu Vítkovců, byly i České Budějovice.

tak nějak bílé...

náčrt Pandory (b.)

Obyčejný příběh.

Břetislav (1002-1055), syn Oldřicha a Boženy, unesl z kláštera ve Würzburgu Jitku. Vše bylo předem domluveno. I smrt mnohých z jeho družiny. Jitčin šlechtický původ měl nahradit Bořivojův nedostatek urozenosti. Jeho matka Božena byla přece pouhou selkou..

Přemysl Otakar první (1155? – 1230). Český král. Byl synem Vladislava druhého a Judity Durynské. Vladislav druhý sice byl králem, ale jeho potomci na tento titul neměli nárok. Doba, do níž se Přemysl narodil, nebyla jednoduchá. Zemi opět vládla knížata. Jejich boj o moc (velice často bratrovražedný boj o moc) zasáhl do života malého Přemysla již na jeho počátku. Jako nepohodlný byl vyhnán i se svou matkou, ze země. Opakované vyhnanství bylo, myslím, pro Přemysla výzvou. Našel svůj cíl. Tvrdě a nesmlouvavě využíval všech způsobů, jak se dostat k moci. V těch časech nebyla zrada a podraz ničím neobvyklým. K podobným metodám sahali i jiní. Účel světil prostředky. Přemysl dosáhnul svého. Stal se králem. Českým králem. To na jeden život opravdu stačí.

(K.)

Je už staršího data a snad opět příliš osobní, chtěla jsem ji původně vymazat, ale snad tím nikoho neurazím... A jméno Anna nemám ráda, tím se omlouvám všem Annám. 2010

věnováno Průvodci jarem

ze sbírky Rodinná pouta

...

Tisíce „vodáků“ zaplavily Vltavu. Hladinu řeky křižují lodě i rafty. U jezů fronty jak v marketech u kas. Kempy a hospody mají žně. Poliši dávají posádkám dechnout do balónků. Pryč odsud! Vrátím se později. A pokud se nezadaří, řeka poplyne dál..

Je nutno si přiznat, že císař Karel čtvrtý nebyl žádný krasavec. Tedy alespoň podle dnešních měřítek. Byl velký, velice silný a mužný. Ale také měl velikou jizvu na tváři, křivý zkus po přeťaté spodní čelisti, kulhal, měl spoustu jizev po zraněních a hrb. Nemohl otáčet hlavou po zranění krční páteře a měl zlomenou lopatku. To vše ve 39 letech. Měl dnu a další nemoci. Ve stáří si ještě zlomil krček stehenní kosti a to jej, díky následnému zápalu plic, stálo život. Když si bral svou poslední manželku Alžbětu Pomořanskou, bylo králi 47let. Nevěstě 16 let. Nepochybně však byl ještě při síle. Byl to prostě chlap. Obdivovaný a milovaný. V dnešní době napomádovaných frajírků se svislými rameny a zženštilým chováním, poměrně nepochopitelné. Ale byl to středověk a chlap měl svou cenu. On ji má i dnes, ale to se tají.