Jdi a stav

Jdi a stav


Já projel ten kraj nejednou. Za zády hory temné.
Teď Hirzo jdi a půdu měř. Tam na soutoku řek.
Tvůj král směnil svůj majetek za tento kousek země.
Když uspěješ, pak uvidíš, co znamená můj vděk.

Krumlovský Vítek užasne, na čem on pásal brav.
Stav mosty, domy, nábřeží. Narazí na ně cestou.
Kamenné hradby. Věží les. Kostel a klášter stav.
Já zlato dám. A vše, co chceš. Když vybuduješ město.

Můj otec města budoval a dobrý důvod měl.
Obchod a víra. Společnost, která má jistý řád.
V Čechách i jinde budoval a já bych také chtěl.
Proto teď Zvíkov opustíš. Jsem jist, že půjdeš rád.

Je silný. A je sveřepý. Ten Vítek rozpínavý.
A hradba jeho Krumlova se nedobytnou zdá.
Jen pevné zdi jej zastaví. Les kopí mihotavý.
Ať do svých hradů zaleze. A výbojů se vzdá.

Nechci se šlechtou bojovat. Proč doma bych se bil?
Ač nechce někdo při mně stát, v Čechách musí být klid.
Já mnoho měst jsem založil a moc svou upevnil.
A s prací svou jsem spokojen. A se mnou i můj lid.

Děčín a Písek. Kouřim, Most. To já jim jména dal.
Čáslav a Chrudim. Klatovy a Ústí nad Labem.
Další a další zakládám, jak jsem si předsevzal.
Jen ať ta města vzkvétají. Ať silnou je má zem.

Pár řek. Malše a Vltava. Tam krásným krajem plyne.
Ať z jejich vody vyroste to město královské.
Postav veliké náměstí. Kolem podloubí stinné.
Stav kostely a chrámy stav. Tvůj král ti pomůže.

O města moc se královská, opírá v této zemi.
Je těžké v Uhrách bojovat a doma pokoj mít.
Královská města vzkvétají. Jsou první mezi všemi.
Za hradby moc se ukrývá. A tak tomu má být.