tak to teprve začíná...

..o smutné vlnové délce.. (b.)

zazvoní zvonec ...

Bělokvět

.... ty víš

..za co všechno mohou dívátka po hvězdách

uprostřed města, zapomenutý vlčí mák, stejně jako já...

...

skica chvátajího zálivu

Srdce hladin Tvých (b.)

ve vzduchu osobitost (g.a.) píseň

příběh (ne) obyčejné šestihranky

V časech Velkomoravské říše bylo území nynějších Čech prakticky územím nikoho. Byli zde samozřejmě lidé. Ale nebyl to stát. Drobné knížecí rody podléhaly tu franskému, tu moravskému vlivu. Nejinak tomu bylo i s vírou. Na Moravě to bylo jasné. Věrozvěstové Cyril s Metodějem kázali tu jedině správnou víru. Tu papežovu. Tedy římskou. V Čechách, naproti tomu, kázali němečtí kněží. A kázali po svém. Nebyl pro ně problém, vzít meč a bojovat po boku kohokoliv proti komukoliv. Jejich víra byla vlažná a prostý lid ji bral jen na lehkou váhu. Dovolil jsem si vyslat moravského biskupa Wichinga na pár dní na misi do Čech. Byl velice snaživým a je známo, že byl na misích ve Slezsku a jinde. Neměl rád Metoděje a ten se jej proto pokoušel různými způsoby zbavit. Je klidně možné, že byl i tady v Čechách. Jeho pocity z té návštěvy jsem si dovolil vyjádřit v tomto smyšleném dopise papeži.

jak si představuji oázu klidu

Roníček

dílko ve volném verši z dob minulých

území ticha (k.)

brief lidem

u Mozaikové, Kousková 5