ze sb. Láskoviny

http://www.youtube.com/watch?v=2Ox1Tore9nw&feature=related

... malování

se sbírky Osecké

se sbírky Africké

se sbírky Brodovin

... byl jednou jeden racek , který si zlomil křídlo, tak nešťastně, že už nešlo mu jakkoli pomoci k opětovnému létavému životu. Díky zlomenému křídlu ztratil orientaci, kterou má racek pouze ve vzduchu a zatoulal se daleko (pro něj) od jediné šance na přežití... od moře. Na jednom balkoně apartmánu seděl muž a již druhým večerem onoho racka pozoroval... "někdy se cítím právě jako ten racek" pronesl onen muž, vstal a šel racka chytit, aby jej odnesl k moři... "každý by měl zemřít doma..." s těmito slovy racka posadil na hladinu a jen se díval, jak odplouvá vstříc svému osudu...

Třicetiletá válka. O těch časech je toho známo poměrně dost. Muži se nechávali najímat jako žoldnéři a bojovali proti sobě za něčí pravdu. Byli placení a měli se poměrně slušně. Pokud ovšem nepadli v boji, nebo nezemřeli na nějakou nemoc. Bylo to však lepší, než živoření v zázemí. Zvláště vsi a menší města trpěla neustálými střety vojsk. Vojáci totiž potřebovali jíst a tak si brali. Cokoliv a kdekoliv. Drancování bylo zcela legitimní a tak být civilem, bylo mnohem horší, než být žoldnéřem. Při své cestě kolem velké řeky jsem zabloudil na Volarské šance. I tam byla svedena bitva. Mnoho se o ní nedočtete. Bylo to jen jedno z mnoha střetnutí na Zlaté stezce vedoucí přes hradbu Šumavy. Na jedné straně padlo padesát mužů. Na druhé zřejmě o něco více. O nich se však nikde nedočtete. Střety, bitvy, války a násilí jsou staré jako lidstvo samo. Není to důležité. Vždyť jen dotlouklo pár srdcí. Les šumí a řeka teče.

se sbírky Staré vody

...a někdy je těch měsíců...i tři...

...

slasti...

...

Ve třicátých letech minulého století bylo budováno opevnění kolem celé hranice s Rakouskem a Německem a i na severu republiky a místy i ve vnitrozemí. Při cestě kolem Vltavy se dodnes dají najít pevnůstky lehkého opevnění, jimž se říkalo „řopíky“. (Podle zkratky příslušného úřadu, kterým bylo Ředitelství opevňovacích prací). V době Mnichova nebyla pohraniční opevnění ani zdaleka dokončena. Mnoho pevnůstek zůstalo rozestavěno a mnoho jich bylo jen na papíře. Světová válka vše změnila. Po vysídlení Němců bylo pohraničí prakticky prázdné. Vesnice, osady i samoty se staly eldorádem zlodějů. Bylo rozkradeno vše. Holé zdi domů bez oken působily dojmem konce světa. Posléze přišli pohraničníci, kteří vše dorazili. Samoty i celé vesnice mizely v oblacích prachu po odstřelech. V hraničním pásmu nesměl být pro nikoho z žádné strany žádný úkryt. Zmizeli lidé, zvířata, domy. Zbyly jen příběhy. A řeka..

může znamenat ,,Takové Místo,,...mimo jiné…

se sbírky vlaky

děkujeme za využití našich služeb... ~~ :)

na samotě kdesi ve vnitrozemí...