ze sb. Láskovin

oblíbenému společníkovi...

ze sb. Smrti mé

ze sb. Kristova noho

ze sb. Budějce

ze sb. Láskoviny

se sbírky přístavy

děkujeme za využití našich služeb... ~~ :)

panují tak podivné názory...

na samotě kdesi ve vnitrozemí...

+++

se sbírky jména

se sbírky Brodovin

...

se sbírky Staré vody

... byl jednou jeden racek , který si zlomil křídlo, tak nešťastně, že už nešlo mu jakkoli pomoci k opětovnému létavému životu. Díky zlomenému křídlu ztratil orientaci, kterou má racek pouze ve vzduchu a zatoulal se daleko (pro něj) od jediné šance na přežití... od moře. Na jednom balkoně apartmánu seděl muž a již druhým večerem onoho racka pozoroval... "někdy se cítím právě jako ten racek" pronesl onen muž, vstal a šel racka chytit, aby jej odnesl k moři... "každý by měl zemřít doma..." s těmito slovy racka posadil na hladinu a jen se díval, jak odplouvá vstříc svému osudu...

...

Třicetiletá válka. O těch časech je toho známo poměrně dost. Muži se nechávali najímat jako žoldnéři a bojovali proti sobě za něčí pravdu. Byli placení a měli se poměrně slušně. Pokud ovšem nepadli v boji, nebo nezemřeli na nějakou nemoc. Bylo to však lepší, než živoření v zázemí. Zvláště vsi a menší města trpěla neustálými střety vojsk. Vojáci totiž potřebovali jíst a tak si brali. Cokoliv a kdekoliv. Drancování bylo zcela legitimní a tak být civilem, bylo mnohem horší, než být žoldnéřem. Při své cestě kolem velké řeky jsem zabloudil na Volarské šance. I tam byla svedena bitva. Mnoho se o ní nedočtete. Bylo to jen jedno z mnoha střetnutí na Zlaté stezce vedoucí přes hradbu Šumavy. Na jedné straně padlo padesát mužů. Na druhé zřejmě o něco více. O nich se však nikde nedočtete. Střety, bitvy, války a násilí jsou staré jako lidstvo samo. Není to důležité. Vždyť jen dotlouklo pár srdcí. Les šumí a řeka teče.