v so/u/kolí...

bylo pár minut před čtvrtou ranní
když vlahá noc zavrněla
a pak se rozpršelo

existuje jen málo věcí
tak strašně jednoduchých
jako je potěšení

začalo poměrně klidně
lehké a plynoucí
objímal jsem ji
a ruce měl trochu moc vysoko
ale jí to nevadilo

pak ale věci začaly klouzat
a nabírat na rychlosti
stupňování
a nepřestávalo to

svět mimo svět
většinou bílý
ale s barevným potenciálem
vířící barvy
barvy které něco chtějí
úchvatné a prosté
mohlo to stačit
klidně jsem mohl přestat
plně spokojený

jenže ono to nekončilo

toužící světlo
ozubených koleček a pák
soukolí hlubokého vesmíru
v explozích kapek
co se neustále měnilo

a my byli jeho součástí