o smyslným instinktech...

zkouším psát
znáte to
jedna kapsa prázdná
druhá obrácená
a není čím zaplatit nájem

ale o čem psát?
co je v elementární síle
i ta nejkrásnější milostná báseň
proti toužebným zvukům
jaké vyloudí houslista na jediné struně

přitom tónu se přede mnou vynořila
líbezná hlávka s uhlíkovýma očima
pravá ďábelská krása
dívka jíž se neřesti zapsaly do tváře
jen svými půvaby
bytost stvořená
nikoli pro manželství
ani pro mateřství
ale k hříchu
v kostýmku na velociped
hedvábně černé punčochy
bílé kalhoty
bledý živůtek
tmavé bolero
slaměný klobouček
vše elegantní a nevtíravé

proč se mi líbila?
ne pro postavu
či smyslně vykrojená ústa
ani rozkošný nosík
ne pro své úchvatně souměrné nožky
ani útlé kotníky

líbí se mi
instinktivně
když hledím skrz její smrtelnou schránku
na první pohled poznám její duši
temperament
způsob myšlenek a cítění
její libůstky

líbí se mi
protože to nejvlastnější
nejintimnější
co si člověk nese v sobě
je zvíře
které větří kompenzace

usmála se
a to nejsem domýšlivý
na mne se každá neusmívá
rozpustilá
půvabná veselím
přitom v gestech
s vrozenou neřestností

byla by si mě vzala
k sobě domů
ale se mnou byl anděl strážný
mé lepší já
hlas svědomí
to božské v člověku
jež přemáhá zvíře
a drží u země

nahmatal jsem prázdnou peněženku...