... rovům a ostalgiím

Věk, nemoci a hlavně ubývání sil, donutí člověka přehodnotit priority. Pro mě bylo nejhorší poznání, že po padesátce už nic nenatrénuji. Že prostě musím žít z podstaty. Že jsem sice duševně v pohodě a jsem schopen se učit, ba i studovat, ale musím počítat schody, měřit vzdálenosti a zvažovat dostupnost. Ale dá se s tím bejt.

se sb. zvířecí příběhy

Kameny Nezdá se to, ale je mezi nimi i jiný rozdíl než jen ve tvaru a složení. A to v jejich pohledu na lidi. V jejich závislosti na lidech. A v oboustranné potřebě. Kámen, vlastně tedy kvádr Karlova mostu, by bez lidí neexistoval. On by vlastně byl. Ale jen jako součást hory, do níž lidé vykopali díru a z té jej vylámali a opracovali, naložili na vůz a odvezli na stavbu Karlova mostu. Tímto aktem udělali ze skály kvádr. Věc užitečnou lidem. Je viděn. Opěvován, obdivován a chráněn. Takový kámen lidi potřebuje stejně, jako lidé potřebují jej. Onehdy jsem se se svou Můzou zase zatoulal na Šumavu a kousek před Vyšším Brodem jsme si vyšli k Čertově stěně. Tam jsou zcela jiné kameny. Balvany nakupené ve svahu stěny jsou zcela odlišné od těch v pilířích Karlova mostu. Není to jen tím, že most je z pískovce a stěna ze žuly. Je to jejich pohledem na lidi. Ty balvany tvořící Čertovu stěnu lidi nepotřebují. Nevnímají je a jsou spokojeny se svým osudem. Nakupeny v neuvěřitelném úhlu nad údolím Vltavy. Obrovské, mnohatunové kusy žuly. Hladké, ale ne moc. Oblé, ale také ne moc. Dokonale stabilní, pevné a nabité jistotou „nepádu“. Nikdy předtím jsem neviděl tak spokojené kameny. Byly tam dávno před tím, než tam přišel první člověk. Byly tam již v dobách, kdy Vltava tekla na jih. A budou tam, v tom svahu nad velikou řekou, i když my tady dávno nebudeme.

frekvence vesel

... hlasům a pohádkám

ze sbírky Má jitra

Nikdy jsem vlastně neměl nic, na čem by vydržel stát člověk...

Neodvážným. Loňská podzimní šuplíkovka. Nesouvisí s přítomností..

Paulina Karolína Iris, vévodkyně z Arenbergu a Aerschotu (1774 - 1810), byla manželkou Josefa druhého ze Schwarzenbergu, prvního knížete hlubocké větve rodu. Zahynula při požáru na plese, konaném v Paříži na oslavu svatby Napoleona Bonaparta s rakouskou arcivévodkyní Marií Luisou.

pro tátu..

... upravený komentík pro protivyla..

ze sb. Lyžařské

se sb. List opad

...džbánům a tůním tam

Sušici, červenání, vodě času co mezi prsty...

věřím slovu navždy, vím, že navždy budu cítit spousty pocitů... nikdo a nic je ve mně nespálí...

se sb. podzimní