Vítkův kámen

Vítkův kámen, zvaný též Vítkův Hrádek, je nejvýše položeným hradem na našem území. Zřícenina hradu je viditelná na velikou vzdálenost. Fantastický je také rozhled z vrcholu věže, jež byla dominantou hradu, který založil Vítek z Prčice. První písemná zmínka o hradu s původně jednoduchým a po staletí doplňovaným opevněním je z roku 1347, ale snad stál již v roce 1277, tedy v době, kdy rozepře Vítkovců s králem Přemyslem Otakarem druhým vyvrcholily otevřeným bojem. Ale to je „novodobá“ historie. Kopec, nebo spíše hora, na níž hrad stojí, dominuje vltavskému údolí, Lipenské nádrži i širokému okolí. Je to strategické místo a kdo jej ovládal, měl přehled o dění v okruhu mnoha desítek kilometrů. Je jisté, že již dávno před stavbou hradu se na vrcholu hory objevovali lidé. Stopy po pradávných návštěvnících byly nalezeny. Kolem Vltavy se lidé pohybovali již v době kamenné. Ta doba trvala 5 000 000 let. Následovala doba bronzová atd. Lidé Chalmské, Únětické, Mohylové a i lid popelnicových polí. Lid Haštalské i Laténské kultury, Keltové, Římané, Germáni a posléze Slované. Ti všichni putovali kolem Vltavy, vzhlíželi k vrcholu hory, stoupali krásným lesem po jejím úbočí na její holé temeno a žasli nad výhledem, stejně tak jako já.

» autor: vavaoko

» Básně / Ostatní

Vítkův kámen.

Jsou hory člověčí, tak jako Říp.
Kulaté, chlupaté, na pohled milé.
Jiné jsou špičaté, ostré jak šíp.
Nelidské, ledové a potměšilé.

Nad řekou Vltavou hora se zdvihá.
Temeno holé a z kamenů věž.
Hora, les, voda jak zrcadlo čirá.
Slunce, čas, řeky chlad. Pravda i lež.

Lidé a kameny. Stromy a víra.
Víra, jež pomáhá, vede i drtí.
Duševno. Pokora. Veliká síla.
Pod vrstvou kamene a lesa prstí.

Přátelská hora tu od věků stojí.
Nabízí rozhled a nabízí klid.
Ač bajky krvavé s místem se pojí.
Stvořena pro lásku. Tím jsem si jist.

Kdosi stál u řeky. Vzhůru se díval.
Les, hora. Veliká, kamenná věž.
Hranatá, vysoká. Vtělená síla.
Přijď. Tiše. S pokorou. Anebo běž!

U střílny ve věži sám voják stojí.
Hluboko, hluboko dole je řeka.
Chtěl by se rozběhnout. Pána se bojí.
Marně tam dívenka na něho čeká.

Člověk je malinký pro tento svět.
Jedinec v pralese neznačí nic.
Vylézá na kopec. Mladík i kmet.
Vidět chce do dáli. Vidět chce víc.

Nevíme, kdo první na vrchol spěl.
Nevíme, kdo tady zadýchán stál.
Kopec tam stále je. A jak čas šel.
Zmizelo vojsko a zmizel i král.

Dívám se do slunce. Na kopce, řeku.
Myšlenky daleko v čase mi mizí.
Kolik již viděla radosti, vzteku.
Přesto je panenská. Hrdá a ryzí.

V hlubokém údolí na břehu čekám.
Hladina nádrže. Hora a hrad.
Příběhům naslouchám. Vypráví řeka.
Tiše a s pokorou. Mám to tu rád.
-----
Tak mohl hrádek vypadat
Opevnění vznikalo postupně
Dnešní výhledy 1
Dnešní výhledy 2
Dnešní výhledy 3
Dnešní výhledy 4
Ani dnes jej stromy nepřerostly

Tipů: 39

» 28.10.16

» komentářů: 45

» čteno: 917(32)

» posláno: 0

» nahlásit

Komentáře (45)

» 28.10.2016 - 10:16

jitka.svobodova

Tiše a s pokorou pročítám tvé verše. Jak už jsem psala, byla jsem tam a zůstaly mi krásné vzpomínky.....ST

» 28.10.2016 - 10:19

Ringo

Nemuze-li prijít ctenár k hore, musí prijít prostrednictvím vavaoka Hora ke ctenári. :-)

» 28.10.2016 - 10:50

důležité odkazy

Vítkův kámen

ostatní