Pocta mému současnému bydlišti :-)

...

se sb. láskovin

http://www.youtube.com/watch?v=rCNJBopK25I&feature=related

se sb. láskoviny

...jedna starší, lehce oprášená...

se sbírky kraviny

ze sbírky smrti mé

za bezhvězdných finských nocí vyvěrá čirá radost z žití...

...dětem

se sbírky váhy a odvahy

ze sbírky jarní

Vykáceli lesy. Zorali meze. Vodu svedli do kanálů...

se sbírky láskoviny

ze sbírky řeky

Kameny Nezdá se to, ale je mezi nimi i jiný rozdíl než jen ve tvaru a složení. A to v jejich pohledu na lidi. V jejich závislosti na lidech. A v oboustranné potřebě. Kámen, vlastně tedy kvádr Karlova mostu, by bez lidí neexistoval. On by vlastně byl. Ale jen jako součást hory, do níž lidé vykopali díru a z té jej vylámali a opracovali, naložili na vůz a odvezli na stavbu Karlova mostu. Tímto aktem udělali ze skály kvádr. Věc užitečnou lidem. Je viděn. Opěvován, obdivován a chráněn. Takový kámen lidi potřebuje stejně, jako lidé potřebují jej. Onehdy jsem se se svou Můzou zase zatoulal na Šumavu a kousek před Vyšším Brodem jsme si vyšli k Čertově stěně. Tam jsou zcela jiné kameny. Balvany nakupené ve svahu stěny jsou zcela odlišné od těch v pilířích Karlova mostu. Není to jen tím, že most je z pískovce a stěna ze žuly. Je to jejich pohledem na lidi. Ty balvany tvořící Čertovu stěnu lidi nepotřebují. Nevnímají je a jsou spokojeny se svým osudem. Nakupeny v neuvěřitelném úhlu nad údolím Vltavy. Obrovské, mnohatunové kusy žuly. Hladké, ale ne moc. Oblé, ale také ne moc. Dokonale stabilní, pevné a nabité jistotou „nepádu“. Nikdy předtím jsem neviděl tak spokojené kameny. Byly tam dávno před tím, než tam přišel první člověk. Byly tam již v dobách, kdy Vltava tekla na jih. A budou tam, v tom svahu nad velikou řekou, i když my tady dávno nebudeme.

...nebáseň

i na šťastného člověka sedne depka; zvlášť, když je zas o rok starší, dostaví se domů po nádherné dovolené a další dny zas bude vstávat v půl páté do pracovního procesu, přičemž k tomu obdrží niterný dojem, že mu to už vůbec nepíše... neznamená to, že by to nebyl jinak šťastný člověk... nicméně, asi je to nějaký :) kosmický :) proces udržující duševní rovnováhu tím, že prostě i na nešťastné lidi sedá občas radost ze života a na šťastné trocha toho splínu... tož...

se sbírky dětina

Je to další kousek z mé připravované knihy o Vltavě. Loďka z kůry provází celou mou pouť po té krásné řece. Když přijde večer a hladina lipenského jezera se uklidní, slýchávám od vody tichý hlas, který mi vypráví prastaré příběhy lidí, kteří dříve žili v místech, jež zmizela pod tou temnou hladinou.