Plameny

Plameny


Jen okamžik! Než spadne trám.
V plamenech končí moje pouť.
Již dcery své zde nehledám.
Z té výhně nelze uniknout.

Tam v dálce vidím Heverlé.
Kde jako dítě žila jsem.
Dítě šťastné a veselé.
V sukénce s růží za pasem.

S hudbou a tancem. Ve víře.
V knihách jsem našla vědění.
Kůň v trysku. Štětec malíře.
Horkého tepu zklidnění.

A touha žít a cestovat.
Po krajích, mořích, po světě.
A barvy všechny uvidět.
Namíchat na své paletě.

Roky, jak voda běžely.
A z poupěte se růže stala.
Mé nohy nést mě nechtěly.
Když přišel blíže, láska vzplála.

Byl tím, jenž byl mi přisouzen.
Josef. Jak ráda vzpomínám.
Byl silný, chytrý, odvážný.
Manžel. Otec a dobrý pán.

Měl vizi, píli, spoustu sil.
A roky se mnou v lásce žil.
Ač na rukou mne nenosil.
Srdce mi k nohám položil.

Dětí jsme deset zplodili.
Jen jedno z nich Pán k sobě vzal.
A po světě jsme jezdili.
Co krásy čas nám ukázal.

Rousseau. Plesů nádhera.
Divadlo v roli anděla.
Já děti své jsem kojila.
Proč bych to dělat neměla?

Hluboká, Krumlov, Vídně shon.
Červený Dvůr a zase zpět.
V rytinách, kresbách lásky tón.
Nádherných, krásných šestnáct let!

Náš po Paříži kočár jel.
Na ples své dcery vzala jsem.
Však oheň vzplál tam vprostřed těl.
Já obklopena peklem jsem.

Křik raněných a bolest ran.
Opodál dívka mladá.
Kde jsou mé dcery. Kde je Pán?
Trám zlomil se. A padá..