Příběh zelených očí
https://www.youtube.com/watch?v=fYdajbMTDGE
» autorka: Lilith » Básně / Balady, romance |
Zahalena tunikou z hedvábí tak jemného a hebkého
že jen lehounce šeptalo po jejím těle svou průhledností
něžnou ručkou přehodila cíp přes rameno
a ozdobila krvavě rudou sponou
náramky na zápěstí zacinkaly
vánek uvolnil pramínek jejích černých vlasů
stála v poušti jak socha v bílém víru přejemnosti
a kolem jejích nohou s rolničkami na kotnících
lezli metroví červi, štíři a jen chřestýši rušili podivné ticho pouště
z písku vystrčil hlavu obrovský červ
dívala se s láskou do jeho zelených jedovatých očí
širokou tlamou prošel smrdutý vzdech
hleděli na sebe tváří v tvář, snad naposledy
políbila ho, pohladila po vrásčitém vyschlém těle s hrboly jak vředy
zavřel oči a zcela jí oddán tiše nechal rozplynout svou ošklivost
s lehkostí chmýří ulehla do písku
její tělo se vlnilo v rytmu srdce a malovalo v něm vzory
sunula se jak nádherná housenka dunami
vlasy dlouhé jak hříva koně čechral mírný vánek
spříznění tvorové ji provázeli a společně stvořili kouzelnou mandalu
pro další den, pro další život v poušti, pro vzduch bez vody
pro rostliny unavené suchem, něžně šustící budoucím spánkem
chlad majetnicky objal poušť, když uléhala do šera
nádherné oranžové slunce zdravilo obzor
studená noc měsíc vítala
ona splynula s pískem
hedvábná tunika jak pavučina potrhaná
odevzdána chladu noci
jen spona v písku zůstala, v ní tepot jejího srdce
vlasy zesvětlaly až do nádherné bělosti, jak zde neznámý sníh
její nahá kůže se proměnila v odstín slonoviny
měsíc osvětlil tu tajemnou bytost, zářivou jak múza
vytančila z písku, do spirálky své tělo povznesla a roztočila
až k vrcholkům vzdálených hor
hory přeletěla, černé město uviděla, z černého skla věž, která mu vévodila
tam tichý král ve smutku uvězněn byl a svou múzu s láskou uvítal
letmým dotekem úst ho políbila, kolem jeho duše se ovinula
král slovy se dojímal, písmena objímal, ve verše poskládal
mazlil se s múzou, líbala ho, laskala a on psal a psal
tu zářivou bytost vroucně miloval
v daleké poušti červ zelené oči
steskem si vyplakal…
.
že jen lehounce šeptalo po jejím těle svou průhledností
něžnou ručkou přehodila cíp přes rameno
a ozdobila krvavě rudou sponou
náramky na zápěstí zacinkaly
vánek uvolnil pramínek jejích černých vlasů
stála v poušti jak socha v bílém víru přejemnosti
a kolem jejích nohou s rolničkami na kotnících
lezli metroví červi, štíři a jen chřestýši rušili podivné ticho pouště
z písku vystrčil hlavu obrovský červ
dívala se s láskou do jeho zelených jedovatých očí
širokou tlamou prošel smrdutý vzdech
hleděli na sebe tváří v tvář, snad naposledy
políbila ho, pohladila po vrásčitém vyschlém těle s hrboly jak vředy
zavřel oči a zcela jí oddán tiše nechal rozplynout svou ošklivost
s lehkostí chmýří ulehla do písku
její tělo se vlnilo v rytmu srdce a malovalo v něm vzory
sunula se jak nádherná housenka dunami
vlasy dlouhé jak hříva koně čechral mírný vánek
spříznění tvorové ji provázeli a společně stvořili kouzelnou mandalu
pro další den, pro další život v poušti, pro vzduch bez vody
pro rostliny unavené suchem, něžně šustící budoucím spánkem
chlad majetnicky objal poušť, když uléhala do šera
nádherné oranžové slunce zdravilo obzor
studená noc měsíc vítala
ona splynula s pískem
hedvábná tunika jak pavučina potrhaná
odevzdána chladu noci
jen spona v písku zůstala, v ní tepot jejího srdce
vlasy zesvětlaly až do nádherné bělosti, jak zde neznámý sníh
její nahá kůže se proměnila v odstín slonoviny
měsíc osvětlil tu tajemnou bytost, zářivou jak múza
vytančila z písku, do spirálky své tělo povznesla a roztočila
až k vrcholkům vzdálených hor
hory přeletěla, černé město uviděla, z černého skla věž, která mu vévodila
tam tichý král ve smutku uvězněn byl a svou múzu s láskou uvítal
letmým dotekem úst ho políbila, kolem jeho duše se ovinula
král slovy se dojímal, písmena objímal, ve verše poskládal
mazlil se s múzou, líbala ho, laskala a on psal a psal
tu zářivou bytost vroucně miloval
v daleké poušti červ zelené oči
steskem si vyplakal…
.
Tipů: 15
» 16.11.15
» komentářů: 16
» čteno: 725(22)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Rozkutálené touhy
» 16.11.2015 - 14:38
To je smutný - zakletý červí princ si měl najít nějakou červici, takhle přece pohádky nedopadají. :(
Ještě vyprávět, prosííím... :))
ST a Z, teda řeknu ti bejt dítě, tak tuhle fantastickou fantazy pohádku prožívám každým coulem. :)
Ještě vyprávět, prosííím... :))
ST a Z, teda řeknu ti bejt dítě, tak tuhle fantastickou fantazy pohádku prožívám každým coulem. :)
» 16.11.2015 - 16:12
Tož jako nedítě bys to neprožil? ;-p
Děkuju, chlapče, za milý komentík, slibuju pokračování pohádky, bys mohl klidně spát ;-)) Červici určitě seženem... ;-)
Děkuju, chlapče, za milý komentík, slibuju pokračování pohádky, bys mohl klidně spát ;-)) Červici určitě seženem... ;-)
» 16.11.2015 - 19:12
J.F.Julián
St
» 04.05.2016 - 09:02
kasparion
Né že bych králi nepřál múzu.
Ale i červ co budí hrůzu.
Zaslouží si pohlazení
V jádru duše zlí on není.
ST.
Ale i červ co budí hrůzu.
Zaslouží si pohlazení
V jádru duše zlí on není.
ST.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Dumánky pod mraky | Následující: Meluzína