Líbilo se

labuť:
Dýchla jarní pohodou
a lahodou, kdy dva
ruku v ruce jdou...

:-)

Offline.Uzivatel:
No, opět se v tom trochu motáš :-)
Napřed píšeš o prezidentovi a v dalších větách a odstavcích už v ich-formě.
Píšeš o tom, že letíte ve výšce deset tisíc KILOmetrů, což je samo blbost :-)
Píšeš o tom, že vám zbývá do cíle 800 km, takže byste tam při vaší rychlosti 1250 km/h byli tak za 45 minut, ale přitom popisuješ, že by vám nevyšlo palivo na tři hodiny letu.
Čti si to po sobě, nikam nespěchej, dávej si pozor na nelogičnosti, na hrubky, trochu odstavcuj, používej uvozovky pro přímou řeč, vyhni se slovům jako "velice", "ohromně", "opravdu hodně" apod., nemusíš každé situaci nebo osobě dát maximální rozměr tím, tato slova použiješ...
Dbej na kvalitu, nikoliv na kvantitu ;-) Hodně štěstí...

bameka:
Též Harry Truman měl podobnou idylku před očima a proto poslal Hirošimě a Nagasaki mírovou zdravici. Byla připravena i v Koreji, leč nebylo ji nakonec potřeba. V zájmu určité vyváženosti doplňuju komenty, báseň jako taková se mi líbí.

krizekkk:
No, ono je to tak trochu naivní umění, jako obrázky od malíře Vojkůvky, ale chápu, co jsi tím chtěla sdělit, vyjádřit.
Felčaři, pokud nepřijdou na to, jak mě zbavit rýmy, u mě budou pořád jen křehkými uhlíkovými jednotkami, stejně jako já. A rád se válím, nerad hýbu, piju pivo, a nemám doktory v oblibě. Jsou bohatší, než já. Minimálně o mých 30 kaček za návštěvu. :-)))

jc senior:
správě tušíš, dá to práci
výběr metafor a slov
napsat když chceš dopis zvací
by nezněl jak chlapolov

postačí říct jenom zkrátka
dům, zahrádka se rmeny
otevřena budou vrátka
staré mosty spáleny
*

básněnka:
nechám tě utonout
v blouznivý vině mýho těla
rozechvělá
do mlhy zbělám
a ty též...pro maják pouhýho pohledu
zbavíš mne břemene
a já se učešu
v nádhernou metresu
bažina nebažina

Bastet:
Nežli víkend v marketu
radš navštívím pratetu
naději mám, i když možná lichou
že na hřbitově klid bude a ticho
Kultury mi trochu ale třeba
vezmu baťoh, PETku a kus chleba
zhlédnouti chci tuhle Stonehenge
koukám, on tam s šutrem plká
zenge... :-))

Bastet:
Čtu to jako poezii v próze, jako příběh vztahu bohatého svou proměnlivostí i hledáním, vztahu, jaký bych chtěla prožít v příštím životě... až budu sama něčím... totiž schopností být šťastná. Nějaké ST je nic proti zážitku z tvého textu, ale dávám tedy aspoň pochvalu takto nedokonalou...

la loba:
O tom by se dalo psát donekonečna,bez peněz a ostrých loktů se nikam nedostaneš...bohužel kdo si nahrabal za komančů jen vesele dál úročil a chudák zůstal chudákem,jistě pár vyjímek se najde vždy...ale jinak spíš bída.Mimo jiné to co je teď není ani demokracie ani svoboda je to jen zpaskvilený diktát a novodobé otrokářství...Je mi z toho na zvracení ale nevím co proti tomu dělat...

zenge:
ač nejsem znalec
dávám palec
nebo dva;-)
ST

jc senior:
kohopak se suší gatě
nad gondolou na agátě
gentleman se ginem zpil
a málem se utopil
:o)

Kajuta:
líbí se mi zvolený námět i jak jsi si s tím pohrál.

krizekkk:
básněnka: Nejen krásná, ale i moudrá a nešťastná...
Brou.

Květka Š.:
sudkulatý za dva zlatý
tujekára ten tu čmárá
a já mám jen ST :-))...

Bastet:
zenge:
Jsou šutry z papírmaše
a potom ty ze žuly
ty slovem nepřepůlíš
ba ani dynamitem...
tak to je, pane...víte?

Dík, zenge, že ses stavil... a pozdrav do Wroclavi :-))

Bastet:
Ta první připomněla mi zpívajícího básníka Nohavicu - zdánlivě lehká a trochu rozverná, ke konci ztěžklá pravdou neoddiskutovatelnou...až malinko zamrazí. To je POEZIE. Tvoje. Skvělá.

Lota:
.
svádí to dávat rady,
jenomže...zkušenost je věc,
kterou člověk získá,
když už ji nepotřebuje...
nebo je to jinak?
tedy na základě zákonů schválností?
jo, kdyby člověk věděl
:)

enigman:
jednou mi z plátna vykročila dýně...pak zjistila že nemá nohy a odkutálela se...

jc senior:
nejsem mladík, je to zvláštní
nerad se znám k této vášni
ale občas, jak bych řek,
chodím na lov rusalek

skutečnost, že jsou tak bledé
i ruku k štědrosti mi svede
bez protislužby, jenom tak,
že přispívám jim na "mejkap"
*

Kajuta:
isisleo: díky, je to takový malý hold člověku, co mě nakopl zpátky do hry, když se Múze chtělo dlouze spát, tohle bylo asi to cosi, co té inspirativní chybělo.
v další rovině jsem si trochu přemýšlel, jak to dopadá, když si člověk sice hraje, ale zato na špatným písečku. :) hře zdar. ^^