Líbilo se

Lilith:
Pláč přijde až později, až dozní prvotní šok ze smrti, ale v této chvíli jakoby se něco zablokovalo, cítíme smutek, svírá se nám hrdlo, třeseme se zimou, ale plakat nelze...
Krásně jsi to napsala
ST

Lilith:
Cítím tu hřejivou, dřevem voňavou energii ohně spalující vše smutné, tu útulnost spokojeného okamžiku... je něžná a přitom plná naděje... :-)
ST*

Guanti Rosi:
Smutek tak krásně hoří, plamen hřeje a voní pryskyřicí. Oheň poutá oči a posílá mysl do dálek, kde příběhy začínají a pohádky končí, člověk je ničím a přitom hoří v těch plamenech. Praskání hořícího dřeva a šumění větru, s nastávající nocí tak krásně zbystří rozum a smysly všechno slyší. Nejsi ničím a přesto vším. Můžeš tak dál sedět a svět kolem tebe se změní a přesto zůstane stejný. Nejsi Bůh, jen myšlenka na něj. ST za báseň, která jitří fantazii. Líbí se mi čím dál víc tvá poezie, připomíná básně těch opravdových básníků, jako byl třeba Mácha nebo Erben. Slova v nich plynou tak samozřejmě, že člověku po přečtení je jasné, že tak prostě patří. Les a příroda vůbec má blahodárný vliv na lidskou duši. Zdravím :O)

Kajuta:
slyším praskání té kocábky na vodě,
rum stéká do útrob
vlny pleskají o boky té pirátské krásky. :)
na černé plachtě lebka a v každé hnátě šavli
X
a tak dále a tak dále, to by bylo na dlouho. :)))

básněnka:
Pro čistou duši, co se zračí v oku, do plamenného divotoku vhodím nepotřebné splíny...

valerie:
nádherně rozkvetla tvá snová fantazie, plná života a růžových květů, vnímám lásku, touhu po kráse...ST

Guanti Rosi:
Ta báseň a přiložená hudba jdou skvěle dohromady. Doslova vidím ten růžový keř jak se svou silou a zarputilou krásou a divokostí svého žití mění v mohutný strom plný neobvyklých květů. Je v tom až kus psychedelie. Super. ST :O)

Mbonita:
mám v duši smutek Elesare
a na dlaních jizvy od pletí
do smetí odneslo slunce smích
když na polích taje jaro
po kouscích
po proužcích
po kapkách
ach...ať rozkvetou zas jabloňové květy

Lilith:
Rezina: Sny jsou mým kořením života... :-)
Díky moc

Rezina:
Semínko, semínko,
snaž se jen malinko
větru se postavit
Samo vyhledej vlastní byt,
kde kořeny zapustíš
Vždyť tak krásně sníš ...
ST

básněnka:
to bude strom života:-)

krizekkk:
Znám ta místa, pár cenťáků od propasti... ,)

Lilith:
zenge: Ham... :-) Děkuju.

zenge:
až mě život kamsi dokutálí...
Připomnělo mi to pohádku
O Koblížkovi;-)st

básněnka:
a já k ní ráda přidám slova
že nejsi sova
ale krásně zvláštní ženská
co ví
že ráj i žebra existují
že srdce není slují
a život je jak z jizev tkáň
a vyvažovat že se musí
teprv pak člověk něco zkusí
pro dýchání...

jc senior:
je prostřeno u lázeňského stolu
již s první větou taje chlad
od ledového co zahrozil pólu
a neznámý je rázem kamarád

pro příběhy a řeči kol topolů
plášť sympatie když je rozevlát
zašumí jak na přímořském molu
kdy vítr píše cest těch referát

snad žár srdce žádá o kofolu
ostnatý by nepřekročen drát
to mládí čas připomene školu
lekci, co zmeškali jsme jedenkát
*

HANKA:
Květuško,všechny Tvé verše mně dělají radoST..a díky :-))

s.e.n:
Hezky shrnuto,ale již v nenávratno skryto,
však vzpomínka se zjeví,.

valerie:
pohádka začíná...skoro jako o Ariel, ale tohle je krásnější, nechává to průchod naší fantazii, díky té tvé...ST

jc senior:
život - stavebnice z lega
kostky lásek, spoje skutků
jen znovu poskládat se nedá
jak rozbitá váza smutku
*