Líbilo se

Levandule:
Čtyřka je pevná židle,
nula dokonalost,
ve které teď budeš bydlet :-)

sailorr:
Přání i ode mne, číslovky nejsou zas tak důležité, jak mi prozradil Maxim, ale to ty jistě víš ;)
a.j.

jc senior:
Tak v tichosti přecházíme mosty na jejichž koncích jsou stále vyšší čísla. V tichosti...
**

Bastet:
Zbyla by duše, kterous do nich vložil...

Lilith:
Někdo se rádoby inspiruje, žulí se do očí jako spřízněný, ale stalo se mi, že se inspiruje podezřele, lacině jak půhledná kopírka... a tak nalézáme své verše a nápady po celé síti... to není ojedinělé... proto chci být a budu vždycky svá, originál, ať si nad tím klidně lid hlavou kroutí, píši sobě i ostatním pro radost a baví mě to a nepřestanu :-))
Např. nakladatelství Skleněný můstek, co se zde nabízí: Mám dílko Skleněný most, jsou v něm barevné skleněné květy a bubliny... je to podivná náhoda... ;-))
Tobě ST

jc senior:
znám tu vodu
džbán dívce na rameni
a pohled očí, který přetrvá
i jméno znám
to nedám do úvodu
veršů o vzdáleném snění
kdy z těch, co byli dva
jeden je hologram
*

Paulmatthiole:
Nedá mi, abych se k tomu ještě jednou nevrátil – a jakkoliv se vyhýbám tomu, abych na internetu prezentoval své soukromí, řeknu ještě pár slov… no, několikero párů slov :-)

Moje příbuzná se provdala do Izraele, přestoupila na tamní víru. Tady pracovala na letišti, tam nemůže, jelikož neabsolvovala povinnou vojenskou službu. Zvládá tamní řeč slovem i písmem. Má tři děti – přesto k nim ještě donedávna chodily kontroly, jestli jejich manželství není takzvaně „na oko“. Něco v tom stylu u nás prostě nefunguje – a domnívám se, že to není ku prospěchu věci. Pokud tam přiletí od nás na návštěvu příbuzní, jsou vítáni a odlišnosti v chování, stravě a podobně jsou respektovány. Ji zase nikdo neomezuje, pokud se rozhodne zaletět na návštěvu do Čech. Nikdo nemá problém.

Můj mistr karate byl buddhista – a když jsem byl v Řecku, u výročí jeho smrti jsem zapaloval svíčku v pravostavném kostele… já, ateista. Ptali se mě tam tehdy, za koho ta svíčka je – když jsem to řekl, dostalo se mi odpovědi, která mi dodnes zní v hlavě: „kéž by bylo víc takových žáků, kteří si vzpomenou na své učitele“. Nikdo neměl problém.

Jeden z mých velmi dobrých známých je Syřan, žije v Čechách dlouhou dobu, oženil se s mojí spolužačkou ze střední školy, má skoro dospělého syna; vlastní restauraci a lékařskou praxi a dokonce kandidoval při volbách do městského zastupitelstva. Všichni ze sportovního oddílu jeho kandidaturu podpořili, nikdo nemá problém.

Kluci z východního bloku, s nimiž jsem dělal na stavbě, dřou jako koně. Nikdo si nikde nestěžuje – vyřídili si potřebná povolení, domluví se a nikdo nemá problém.

Jedno je ale společné – všichni dělají „od vidím do nevidím“, nikdo nikde nebere žádné dávky, žádnou humanitární pomoc nevyžaduje a to, co mají, si vydělali vlastníma rukama nebo hlavou.

Přesto všechno se řadím k těm, kteří nesouhlasí s hromadným přílivem migrantů – pár důvodů jsem uvedl v předchozím komentáři. Nepovažuji se v žádném případě za rasistu, nacistu, fašistu, extremistu, psychopata, paranoika a podobně. Něco jiného je migrace, řekněme, jedinců a něco diametrálně odlišného je migrace ležící řádově v naprosto jiných hodnotách. Jsou kroky, které jsou vratné, jsou kroky, které jsou vratné jen s obtížemi a jsou kroky, které jsou nevratné – a takové je třeba vážit skutečně na lékárnických vážkách. Ptám se, co přesně ti lidé očekávají kupříkladu ohledně ubytování? Jakým způsobem mohou doložit svoji totožnost, vzdělání a zdravotní stav (viz nedávné debaty o povinném očkování, kdy mít vlastní dítě neočkované je spojeno s jistým, řekněme, nepohodlím)? Kde a zač budou v „nové vlasti“ žít? V jakém oboru budou pracovat? Jakým způsobem a jak rychle se domluví zdejším jazykem? Jak bude vypadat docházka jejich dětí do zdejších škol (naše školství podle mých zkušeností je na něco takového absolutně nepřipravené)? Ano, ptám se logicky i na zajištění bezpečnosti. A tak dále, a tak dále…

katpok:
Milá Věrko a vy všichni v komentech, nemám problém s uprchlíky z válkou postižených oblastí, nicméně očekávám, že když člověk utíká před válkou, je v něm pokora a vděčnost. Bydlím na Zastávce, kde je uprchlický tábor a tak mám některé informace a dojmy z první ruky. Jestliže si někdo bude stěžovat, že oblečení a věci, které dostal, nejsou nové a značkové, jestli si bude stěžovat na jídlo, které je kvalitní, ale zkrátka české (i když se kuchaři snažili přiblížit arabské kuchyni a záměrně vynechali vepřové maso), když někdo místo vděku zdemoluje vybavení a vysere se do umyvadla, pak to není člověk hodný mého soucitu a jsem pro to, aby odsud vypadl a pěkně rychle.... a bohužel takových je mezi současnými uprchlíky většina. Takže za mne, ať si je ubytuje a živí ten, kdo je tady chce, já a moje rodina to nejsme.

František:
Pěkný epitaf
ST

Paulmatthiole:
O politickou arénu rozhodně nejde – toto téma je samo o sobě na dlouhé povídání, z něhož si každý vezme něco. Za sebe bych k tomu jen ve stručnosti poznamenal pár věcí, které mi aktuálně leží v hlavě:

1) Pokud jdu někam, kde hodlám v klidu žít (ať už je můj důvod jakýkoliv), jsem tím pádem nezvratně odhodlán (a dle mého názoru i povinen) respektovat tamní zvyky a v rámci svých možností a schopností se jim přizpůsobit. Rozhodně nebudu v pozici, kdy bych vyvolával pozornost poněkud diskutabilním prosazováním svých práv.

2) S bodem 1 souvisí kupříkladu i to, že bych měl mít v pořádku doklady – toto je věc, kterou bude třeba předložit, klepu – li někomu na příslovečné dveře se žádostí o azyl. Je to přinejmenším zdvořilé a oběma stranám to ušetří poměrně dost času a nepříjemností.

3) Používat k dosažení jakýchkoliv cílů děti je, podle mého názoru, nedobrá cesta.

4) Pokud mám v úmyslu někde žít, jsem povinen vládnout tamním úředním jazykem, a to slovem i písmem.

5) Nabídne – li mi někdo azyl, lékařskou péči, a tak dále, budu vděčný za cokoliv, neboť nejsem v pozici, kdy bych si mohl vybírat (tj. jsem skutečně v nouzi) a vypisovat jakési výběrové řízení ve stylu „kdo mi dá více, protože já jsem sem přišel, vy mě musíte přijmout a já mám právo“.

6) Zarážejí mě lhůty, které musí podstupovat naši občané (a nejen dospělí, ale i děti) v oblasti například lékařských zákroků, zatímco ti, kteří zde nepracují, neplatí si pojištění, a tak dále, mají jakási privilegia, a na naše děti se pořádají sbírkové akce (vrcholem tohoto jsou potom známá „víčka“).

Amelie M.:
sama jsem měla možnost vidět "uprchlíky" na vlastní oči, v létě na kosu.. no já nevím, pocit mám rozpačitý.. samí mladí kluci, žádné levné oblečení, docela slušná technika.. nijak ve mně nevzbuzovali dojem, že jsou vyděšení z toho, že někde nechali své rodiny, ohrožené na životě..

tímto ale netvrdím, že neexistují lidé, kteří pomoc potřebují.. k takovým je hloupé a zbabělé, obracet se zády.. ale.. asi bychom se měli snažit trošku rozlišovat.. abychom si falešnou solidaritou nepodřízli pod sebou větev..

libour:
Bastet: bohužel vypadá to tak že ti co potřebují pomoct nejvíce zůstali doma a to co se sem valí s drahými telefony a ve značkových hadrech co kopou do jídla a vody a staví své děti jako štíty ti potřebují pomoct ?.... v čem ?

detektor:
Bastet: Nejdříve jsem chtěl dát jen ST a jít od toho, vím, že to v lidech vzbuzuje vášně, ale mě to nedá..:-)

Kdyby to opravdu bylo, jak píšeš a chodily sem zubožené matky s dětmi, kterým válka vzala vše,asi bych i já podléhal líbivému pocitu soucitu a sociálnímu cítění. Sem však se hrnou hordy mladých a zdravých chlapů, kteří by měli doma bojovat za to, aby se jim žilo lépe. Na ruských servrech jsou tisíce fotografií běženců tady a před tím jak s černým páskem okolo hlavy řežou hlavy zajatcům....Na rakouských, italských i maďarských nestátních servrech jsou stovky případů znásilněných dívek a žen o čemž se nikdo nedozví . Podle některých odborníků je v pohybu až 12 000 000 lidí...Ať se to někomu z nás líbí, nebo nelíbí..Pokud tito lidé, jiné víry, historie a základních návyků vtrhnou do Evropy, je konec všemu, z čeho jsme vzešli a je konec všeho, na čem bychom si chtěli zakládat.
Tak prosím neber lidem, kteří chtějí, právo na strach...:-)

Bastet:
A co synagogy, G.P.? Ty jsou košer? Nebylo by lepší (pro jistotu) je radši zbořit, jak už v tom my české holubičí povahy máme staletou praxi?

Na tvé básni, milá Levandule, je rozumná jediná věta: Hranice...kde začínají a kde končí?
Ano, kde jsou ty hranice v nás, u kterých končí solidarita (jedna ze zásadních věcí, která odlišuje lidi od zvířat) a u kterých začíná nutnost chránit svou rodinu, své území, svou civilizaci ( o náboženství nemluvím, protože to je téma na celý traktát).
Pokud by se báseň snažila odpovědět na tuhle důležitou otázku, byla bych spokojená, byť by třeba výsledek neodpovídal mým vlastním názorům.
A dodám jedno: pokud by tvé kamarádky, které teď nemají to či ono, musely popadnout své děti, opustit domov a s batohem toho nejnutnějšího prchat před bombami, střelbou a násilím, dost možná by se jejich hodnotový žebříček podstatně změnil. Jenomže to si lidi žijící celá desetiletí v klidu a míru a v dostatku zkrátka nějak nedokážou uvědomit.

Romana Šamanka LadyLoba:
zrovna vy dva?
strach strach strach a tma?
a kde je láska, soucit a světlo?

http://niejemijedno.sk/encyklopedia-problemu-imigracie/

Psavec:
fialka: Tak jsem přidal.

Psavec:
Každý Skot i malinký,
rád zas nosí sukýnky,
nehledej v tom háček,
nemačká se ptáček,
ani mrňous malinký.


V Toledu při pondělku,
namluvil si Španělku,
měla černé vlasy,
též znaménko krásy
zase svede Španělku.

la loba:
Mozek jak ementál?to je první stupeň Alzahimera

Kapka:
Já zas v slunné itálii
dobré vínko z vinic piji
špagety tam ráda baštím
na pláž sebou potom praštím
jo, tam v sladké Itálii... :-)
ST

la loba:
enigman: To máš tak když se válí v listí dítě všichni se smějí,když se válí v listí mladá dívka všichni si jí fotografují a když se válí v listí starší ženská zavolají ambulanci:-)))