Jan Bartek

ttragelaf: Právě proto.... Kdo se netřás ---- nikdy nemiloval !

ttragelaf: .....a kdo, prosím, je ten STRACH, a kde je...?

že by v nás? .... nějaká skrytá beznaděje (nebo tak)..?

nějaký pocit provinění .... je tu nebo není ?


TAK PROČ SE VŠICHNI TADY DRŽÍME ZA RUCE A ŘVEME ?

kdo vlastně jsme ?
odkud přicházíme ?
KAM TO JDEME ?!!

matousekKkrejca: ST***

ttragelaf: ST.. snad - i přednes se hodnotí - ve formě přednesu se odráží mnohé (... Jung by řekl -- všechno) z charakteru.
..naše odpověd´je krajina podél valící se řeky slov, podél onoho proudu sdělení autora -- jistě i ty břehy pomůžou formovat meandry, tůně a slepá ramena -
protože každé z těch slepých či živých ramen má půvab pro někoho jiného... autor pak nerezignuje na svůj tvůrčí vývoj, vidí lépe sebe - i nás, co my a on jsme vlastně zač..

gabkin: Silné téma, tady se nehodnotí přednes, ale odvaha to napsat.

ttragelaf: ..když nesklonný
- se sklonil

.. nevinný
se provinil

a nestoudný
se zastyděl

proč nemocný
se smutkem
a
smíchem

by se nuzdravil ?

ST

Lilith: ST a štěstí

Adramelech: Zdá se, že kandiduješ na nejponuřejšího autora Libresu. Pomoci ti nedokážu, tak přjmi aspoň ST.

vavaoko: ST

ttragelaf: ST

jitka.svobodova: ST.... za to že miluješ

krizekkk: Je v tom hodně pokory.

ttragelaf: ano...st

jitka.svobodova: Dovedu pochopit......ST

Adramelech: Jan Bartek: Ale jo. Koukám, že i deprese může člověku posloužit k jeho uměleckému růstu.

Jan Bartek: Adramelech: Co takhle.

Jan Bartek: Adramelech: Dobrý den,neunavují mě postřehy ani názory či možné úpravy jiných čtenářů,básníků.Rád čtu a zamýšlím se.
Konec básně je snaha o obraz,jak nemoc provázená zahnala vůli do rohu místnosti a ta ustrašená a zesláblá.
Uznávám že váš verš se více rýmuje,ale mé pocity mě vedli k takovému závěru.Děkuji Jan

Adramelech: Já už jsem s tím asi únavný, ale zase mi tam nesedí ten poslední verš. Možná by mohlo být:

Duše hnije

ttragelaf: :-)

jitka.svobodova: Vyhoď je i ze svého myšlení.....ST