Jan Bartek

Jan Bartek: Radegast: Děkuji:-). Vím, znám své slabiny. Také časem se ke spoustě básní vracím. Jsou jako moje děti, jak stárnou, tak se vyvíjí.
Také je pravda, že když už si hraju hodně, tak je melodická, ale už se z ní vytratí ty emoce, co tvořily pohnutky začít ji psát.
Prostě něco na tom je, že opravdovost zabíjí rým.

Radegast: Pohrál bych si s tím ještě více.

Jan Bartek: Lilith: :-)

Lilith: Síla...

Jan Bartek: Radegast: www.janbartek.cz

Slova, která se nevysvětlí
I kdyby se vtloukala sebevíc do hlavy

* Když až příliš záleží na tom, aby nás druhý pochopil.

A žíly napité krví se trhaly
Zahalené dlouhými rukávy

A křičelo tak hlasitě, až kvílí hlasivky
Kdy v koutku rtu, vytvaří se trhlinky

* Obrazový popis trpících příměrů, jak až moc klademe urputný důraz na vysvětlování.

Pak v nevědomí je oběť naše role
Běžíme v bitevní vřavě pro trofeje 

* Když z vysvětlování se nevědomě stává forma přesvědčování a vnucování pro nabytí pocitů, že druhý chápe tak, jak nás to uspokojí.

Ač podstatný rozpor v pravidlech boje
Zde platí, kdo uteče, ten vyhraje

* Uvědomit si v čas, kdy pozbývá smyslu vysvětlovat někomu do nekonečna bez projevu snahy o pochopení .

Radegast: Co s tím? Pro koho?

Jan Bartek: libour: super :-)

libour: jedna malá si v klidu hoví
v půjčovně vzducholodí.........líbí

Jan Bartek: Lilith: Děkuji:-)

Lilith: Moc hezké...

Jan Bartek: Zeanddrich E.: :-)

Zeanddrich E.: Jan Bartek: Ano, tak to je, Jendo...:)

Jan Bartek: Zeanddrich E.: Někdy se mi zdá, že ty starosti všedních dnů vytvoří rychlou jízdu vlakem a mi netrpělivě čekáme, kdy už budeme v cíli. A přitom ty komíhavé stíny za okny je to, co prodlužuje ten prožitek ze života a ne to „kdy už tam budeme„.

Zeanddrich E.: ...Budoucnost měla uzamčené brány
A my si existovali jen teď a tady...

- To jsou (většinou) drahé (neopakovatelné) chvilky... :)

Jan Bartek: Lilith: Děkuji

Lilith: Pěkné

Jan Bartek: Houda: Děkuji :-)

Houda: Hezké, ST

Jan Bartek: Besinka: Jen to né :-) :-)

Besinka: Máš pravdu