enigman

Mbonita: Jak pestře strakatý šál listů
přiviň mne..Eonyme
budu peckou z avocada
erbem rodu Spada
na nožíku na ovoce co nosíš v kapse
v barevné čapce nastranu budu poskakovat
chovat se jak dáma na šachovnicí
těsně před matem
a sem na stěnu dám si
portrét chvíle ,
kdy jsi byl veselý jak Trifolium nigrescens
a není to precedens..není..:-)

hašlerka: čisté, ryzí, zurčící životem...ST!

zvířenka: Neobvykle jemná až průzračná...
Dýchá z ní mír venkova a přitom to pod hladinou víří..
:-))

Liška76: ..tys snad Modrý princ?
..kytaru z listí máš?
..či snad fantazii předkládáš?
Část s řekou je pohádková:)ST

labuť: ...fyzikální... :-)

Dota Slunská: když se někdo umí opřít o stín, určitě vidí i skrze toky energie...

Bambulka: ***
... když promlouváš barvami ...
... beze slov ...
*-)
****

Mbonita: prázdno zaplnit
znamená být syt v duši i srdci
zahodit smíš co necítíš jako pravdu a cit

Mbonita: jen zlehka fouknu smím? a kousek Tvé básně si uložím..:-)

hašlerka: jsem naladěná :o))

ST!

Bíša: ST*

zelená víla: nikdy jsem ve víru zpronevěry netančila klidně.. naprosto naopak, ve víru emocí..

když někoho poprosíš neměň se.. stane se? možná chce být lepší a tím jeho jedinečnost je druhou stopou.. nebudu prosit , nebudu si přát - prostě jen budu dýchat..

zelená víla: máš krásné komentáře, to já fakt neumím.. a moje škoda.. ale nízko položené slunce odkrývá průzračnost a tak .. :-) hloubka v očích sakra, jooo jsi výbornej..

zelená víla: když se spojí matematika s fyzikou .. brrr..:-)
leč krása není v rovnicích a tabulkách..

zelená víla: nedávno jsem byla u své účetní, je to kámoška, známá a měla splín a tak jsme kecaly o všem a o ničem.. a ona budeme pít tequilu , brr.. nepiju to, ale tady se nedalo uhnout, prostě společně :-) a ono to nebylo zlý, pomeranč to zjemnil a atmosféra byla fajn.. a byla to ta krásná realita, kdy není nic jinýho než já a moje známá a otázky a odpovědi.. připomněl jsi mi ten večer, ze kterého ráno hlava nebolela.. :-)

zenge: o zenu taky něco vím
víc než o zenách
mám rád uzený
...zenge

zelená víla: občas, když jsem smutná mi má kamarádka říká, to chce čas.. samozřejmě jsem se čílila v sobě, protože jsem chtěla rozřešení hned teď a včera bylo pozdě.. :-)
přesto jsem se stala trpělivou.. přesto jsem zjistila, že čas nezhojí, jen zapráší bolest, ale i ta malá vrstva prachu má kouzlo, dá se do ní kreslit něco nového...

zelená víla: ty vidíš duhu, já cítím déšť..
ukaž mi kapku a já tobě barvy

cokoli lze přenést.. snad

zelená víla: něco je jiné? kde začíná normálnost?
něco je normální? kde začíná jinakost?
něco je smutné? kde začíná lítost?

kde končí a začíná hodnota?
asi tam uvnitř, nerozděleně, protože něco dělitelné prostě není..

zelená víla: před prvním adventním víkendem jsem s jednou slečnou vyráběla adventní věnec pro její maminku, její ruce se bály jehličí, aby jí nepopíchalo, ale chtěla tak moc to být v té činnosti sama, že jsem jen z jejího dechu viděla, že jí to občas zabolelo..pozorovala jsem jí a povídali jsme si.. vytvořila krásný věnec a mnohé jsme probraly..neexistují nevýznamné chvíle, asi jen neobyčejné a i ztracené lze zachytit..