Možná, že se najde zase nějaký prudérník opruzený, kterého má báseň rozhořčí. Mě je to jedno, píši básně tak jak vznikají, nic neškrtám nic neměním. Měl jsem známou, která psala hezké básně ale na některých místech to drhlo. Řekl jsem jí to a ona odpověděla : " Já vím, mne napadne něco jiného, ale já tam chci mít tohle slovo, protože se mi líbí víc." Tak, to byly ty zádrhely, které zásadně nedělám. Nedělal to ani Charles Baudelaire, ani Francois Villon - a já se s s nimi proboha nechci srovnávat. Ale Francois Villon byl můj vzor básníka. Neopičím se po něm, našel jsem svůj vlastní styl. Oba používali silná morbidní a vulgární slova, která já nepoužívám, ale vím že psali to, co jim slina přinesla na jazyk. Možná, až jednou vyjdou tiskem po mé smrti všechny mé erotické básně, bude to malý či větší skandál v literatuře. Na to odpovídám závěrem jedné básně básníka a filozofa a spisovatele R.W. Emersona : "Let them rave/thou art quiet in thy grave." Přeložím to hned do češtiny : "Nech je zuřit v jejich zlobě/t y jsi tichý ve tvém hrobě." První verše nejsou žádné vyzvání k inzestu. Láska se navzájem učí, je-li to láska. Žena může poučit milujícího muže a vice versa, jako matka poučuje své děti. Kdo v tom vidí nečistotu, je sám nečistý. Tak, to je vše.

Znáte ty chvíle, kdy má člověk pocit, že ničí sám sebe?

Inspirováno knihou "Královská cesta za dobrodružstvím" od Richarda Halliburtona...

gdo sce, čýta, gdo nesce, nech sy chuchne... ;-)

V bibli stojí mnohokráte věta "...i budou jedno tělo." Dosud žádná křesťanská církev nevysvětlila, co to znamená. Protože to neví. Neví to ani čtenář bible. Snad k tomu trochu dopomůže stať o rozkoši od Khalila Gibrana.

dát ruce

Malý pokus proniknout na prkna, co znamenají svět...

Věřím v Boha. Ale nepotřebuji k tomu církev, nevěřím na její dogmata, nechodím do kostela a moji víru jsem si zflikoval z různých náboženstvích, které se v jednom shopdují.

červenec/srpen 2012; příteli..

další báseň v próze

Patří mému manželovi po 29 letech vztahu a 26 letech manželství.

Tak tenhle začátek už mám v šuplíku řadu let a nemůžu s tím pohnout. Dílo by mělo pojednávat o existenciálních otázkách; jako proč vůbec žít, kam směřovat, co má na světě vůbec jakou cenu. Pokračování by nemělo být smutné, hl.postava by měla rozhodně žít dál

Tak..

Výplod špatné nálady jednoho divného údobí. Původně ani neměla být zveřejněna, ale když už jednou existuje...