Uroboros

Chycena v síti zármutku, tak jako moucha v pavučině.
Slabý hmyz čekající na smrt…
Vidím to osminohé monstru s lačným pohledem a jedem odkapávajícím z kusadel.
Zabíjí mě… a já se poznávám i v něm.
…Jsem pavouk i moucha. Útrpné stvoření, samo sebe vraždící.
Požíraje své vlastní nitro, trpím a svíjím se v bolestech… jako nějaký zvrácený Uroboros.
Člověk, jenž se snaží být takový, jakým ho mít chtějí – člověk, jenž sám sebe mrzačí.
Rozklad a destrukce v každém z nás.
Rozklad, destrukce a nesvoboda.