"Mně se zdají sny ještě než usnu"

"Mně se zdají sny ještě než usnu"
.
Někdy se to tak stane. A to tak, že buď to chcete nebo to nepopsatelně nesnášíte.
..
Ležím si prvním pokusem a čekám, že usnu. Snažím se nebránit totálně nesouvislému proudu různých scén.
Mohu-li říct, mám skvělou hudební paměť; často své přátele překvapím, když po jedné, dvou sekundách jim oznámím název skladby a autora.
Ležím ještě prvním pokusem a aniž bych chtěl, zní mi hlavou některá, libovolná skladba. Občas, bez mého přičinění, se zamění za jinou a pak prvky úplně jiné, vrátí se čerstvá. Je dokonale přesná, jako ze sluchátek; nezní jen načrtnutým obrysem, zní identicky ve všech detailech.
Stává se, že za nějaký čas svůj mozek přistihnu, že chvíli mi vnucuje hudební smyčku (přesto stále přesnou kopii té či oné skladby). Jakmile mi tohle nepatrné zbystření mihne hlavou, třebaže myšlenka "našlapovala tiše jak jen mohla", hudba se zpravidla změní. A přeci, nezní mi jen hudba! Zní mi například kusy rozhovorů, anglický monolog, šum v tramvaji, zrovna ten šum, který si pamatuji z toho dne. Vedle takového hudebního doprovodu, nechávám si se zavřenýma očima "promítat" s naprostou odevzdaností, co si zrovna "mozek" vymyslí. Jsou to zpravidla absurdní obrazy, většinou nedůležité a slovo "obyčejné" to ani v nejmenším nepřibližuje.
Nejkrutější z toho, co mi mozek takto připravuje, je, že o těchto naprosto mimovolních, ne brutálně obtěžujících, obrazcích a zvucích přemýšlím. Chvíli je zábava, říct si jakoby při vědomí: "..á tohle znám, to je odtud a odtud". Ale komentovat si takhle "mimovolnosti" znamená jen další prodloužení a oddálení spánku. Sebemenší myšlenka, útlá a téměř nezachytitelná se nakonec rozroste a znovu a znovu ovlivňuje další sled obrazů a zvuků. Jen někdy mě to baví - vlastně pozoruji (téměř nezůčastněně), jak si mozek to a to organizuje. Někdy je to zajímavé, ale poslední měsíce to nenávidím!
A často ani neusnu. To pak jdu okolo čtvrté ráno kouřit na zahradu a s agresivní křečí, zlostí v křeči, koukám na sídliště a další sled, tentokrát kontrolovaný, který posiluje zlost, zatrpklost, podrážděnost. Je tu další den a všude bude zase normální běh. Ale mně nedají pokoj. Já si chci odpočinout a oni...vlastně úplně všechno co "je" mě tak těžce rozčiluje. Típaje nedopalek, říkám si: "dej mi pro dnešek, světe, pokoj!"
.
Pak usnu na Hypnogenu.