prý ještě mají volná místa...

Od samého začátku, co jsme se znali, byl můj gymnaziální spolužák Ivan tak nějak jiný. Vyrůstal v rodině bez otce pod vlivem a péčí své matky, babičky a starší sestry. To asi způsobilo, že působil mezi námi ostatními ve třídě tak trochu zženštile, ať už svým chováním nebo zálibou v různých voňavkách. Dával nám ve třídě taky najevo, že pochází z Prahy, ačkoliv se jeho rodina po smrti otce přestěhovala na Moravu, když mu byly teprve asi čtyři roky. Ale mezi námi Moraváky platil vždy jako Pražák. Až do oktávy jsme spolu seděli společně v první lavici. On byl lepší hlavně na franštinu a na kreslení, mě víc zajímala němčina a biologie. Lehkou atletiku jsme dělali oba dva. Jeho zajímaly hlavně běhy na střední tratě, hod oštěpem a skok o tyči, mě spíš přitahoval vrh koulí, hod diskem a skok do dálky. Přes všechny tyto rozdíly jsme byli dobrými přáteli a kamarády.

.. noo, není to tak úplně povídka, žeee.. :)) ale dojdeme až "na vrcholky hor", tak snad mi po přečtení bude odpuštěno.. nenašla jsem vhodnější ustájení..

jsem věčná fantastka... ;-)

na konci dne...

když ho nevyndáš jako bys nebyl...

životem

profesní deformace, která člověku krade úsměv ze rtů.. // https://www.youtube.com/watch?v=jpiKsXlUeeE

dostal se mi do ruky sešit ... a nalezla tam krom jiných slov tohle mini ... psáno přibližně koncem r.2008 ...

dostižen?...

milý neklid

https://www.youtube.com/watch?v=fWNAHzy9y3k

pro 50+, aneb nikdy nekončící mladistvá touha v nás

zelený stěžeň

Ve studijním kroužku na lékařské fakultě v Brně nás bylo celkem patnáct.