plachtaři...

to bylo na podzim
shora padalo ledacos
od zbloudilých raket
až po šunkové chlebíčky

ona tančila s koštětem
snažila se uklízet a třídit
a jak už to ženy dělají
s lehkým povzdechem

postříkaná solí
hnědé hrdlo
stvořené k polibku
vlasy barvy karamelu
rovné jako linka obzoru
se zlatavým odleskem

sledoval jsem ji
od prvního záblesku
až po ostré vyvrcholení
jak její ústa chutnají vítr
prsty si hraje s vlnami
obestřená tamaryšky
s měkkým zvukem

její hruď se vzpíná
v touze po volnosti
v úhledném úkrytu
nesdělitelného vzrušení
plná potřeby
kterou vyvolává láska
netrpělivá dopřát si
v rozhovoru uvolnění

letadlo nad mořem
táhne za sebou sny pasažérů
snad v rozletu
nebo spíš volným pádem
protože
ačkoli se má za to
že sny stoupají jako bubliny
s textem na obrázku
ve skutečnosti jsou svou podstatou
přitahovány vodním živlem
který stírá hranice
a mísí jednu věc s druhou
jako vodní lyžaři
co upustí vlečné lano
a vklouznou do něj
páté přes deváté

co bude teď Quavern?
zakloktal jsem

nic mi nepovídejte
řekla hlasem
který ví vše
a mnohé z toho také toleruje

pak mne laskavě pohladila
a se smíchem zatrylkovala
přestaň chtít
a začni mít

a hodila po mě hrst borůvkového želé