Spala a vytvořila si mnoho těl / prosba do bílé masti vesmíru

Spala a vytvořila si mnoho těl,
jedno poslala na Venuši, druhé na Mars, třetí za stěžeň postele
projít se po bytě bez zdí.

Girlanda záhrobního mumraje se za ní vinula jako šeptající stuha.

Metafyzická víla porušující pečetě hmotného. Skrz
jakousi mlhu a dým
Peklo ji nudilo. Jen neustálé syčení. Plamenné čtverce oken
a ohnivé vlaštovky. Nějaká čísla. Na prd.

Uviděla Měsíc v nádržce s olejem. Ty vado. Zajímavý.
Mrkla na hvězdu na konci konfigurace. Soucitně
jí podala ruku. Něco zaniká a něco se zas zrodí, maličká.

Pak se vše zabalilo do obvazů ticha, jak mumie.

Těla si vyměňovala nadšené zprávy ze svých objevů.
Mars rozléval ohnivou lavinu bojovnosti, naproti tomu
Venuše jej sabotovala láskou a tak docházelo k vyvážení.

Pohladila ve snu nemocnou babičku a vyslovila prosbu
do bílé masti vesmíru.