Zelda v hajz.. pardon - v kadibudce

Žila byla jedna dívka, která se jmenovala Zelda. Obývala malou chatrč hluboko v bažinách. Každý den spouštěla na bažinu svou malou, červenou loďku, aby se dostala do města a taky do školy. I když se v bažinách cítila šťastná, ráda chodila mezi lidi a také svoje kamarády a spolužáky a každé prázdniny pro ni představovaly období melancholické nálady, kdy postrádala to lidské hemžení kolem. Osamělým pocitům měl být ale brzy konec. Jednoho krásného, prázdninového dne, totiž Zelda objevila kouzlo internetu.

Právě se vracela domů z města, kde navštívila jedno hračkářství, ve kterém si nakoupila gumové kačenky a také barevné, plastové lodičky. Chtěla si je v předlouhých chvílích volna pouštět po bažině. Do cesty jí náhle, zpoza křoví, vskočil malý, fialový skřet. S kamennou tváří zasyčel na Zeldu:

- Hůů!

Když si ho Zelda nevšímala, začal okolo ní poskakovat a vykřikoval:

- Já jsem Net! Internet!

Zelda pokrčila rameny a šla pryč, jenže Internet to nevzdával.

- Vím, že si chceš se mnou hrát, kdepak tohle..!

Vykřikl jí za zády a ušklíbl se na průhlednou tašku s hračkami.

Zeldě to bylo fuk. Tenhle skřet ji vůbec nezajímal. Potřebovala si odnést hračky do chatrče a dojít si na záchod. Když za sebou zavírala dveře kadibudky, náhle se objevil zase on. Stál blízko ní, v ruce vítězoslavně třímal toaletní papír a šklebil se jí do obličeje.

- Nepotřebuješ náhodou tohle?

Otázal se. Zelda se nadechla k peprné nadávce, ale Internet ji zarazil. Vytáhl z kapsy vytuněný, supermoderní mobilní telefon, s připojením k internetu a zařval:

- Vidíš?! Stačí ťuknout sem a sem a je to!

Zelda ohromeně zírala na displej telefonu, kde právě Internet objednal dvacet ruliček pestrobarevného toaletního papíru. Ještě, než se stačila vzpamatovat z překvapení, už jí na dveře kadibudky ťukali kurýři z internetového obchodu a dávali jí podepsat fakturu. Zelda radostně podepsala a pak za sebou s úlevou zavřela dveře a jala se vykonávat potřebu, během které si vybírala, zda to dotáhne do konce s papírem zelené barvy, či s papírem s drobnými fialovými květy. V bažinách měla zelené až dost, rozhodla se tedy pro tuto barvu s tím, že je fuk, zda skončí v propadlišti její kadiboudy. Oproti tomu, květinový toaleťák si schová jako dekoraci do kuchyňského koutu hned vedle. Byla nadšená.

- Tak co Zeldo, chceš se taky připojit??

Zeptal se Internet.

- Ano, prosím.

Odpověděla Zelda a od té doby bylo všechno v hajzlu.