SVĚDOMÍ

SVĚDOMÍ

Přišel sám tenkrát s podvečerem
chvíli tam tak stál a pak zaklepal
plný otazníků, které my nepoberem
No tak pojďte dál, nestůjte tam na chodníku
Rukou jsem ho zval...
Seděl stydlivě smutně naproti v křesle
Jsem tu jen na pár chvil, abych se omluvil
mluvil potichu a sklesle
Jsem vaše svědomí a vím po hříchu
co jsem udělal...
Kde už jste dnes mohl být, dávno v cíli
a ne se všem jen omlouvat, nastokrát
a ti jiní? jací byli?
Samej podraz, podejtrát...a těch žen!
škoda je jen jmenovat...
Chvíli jsem ho sledoval a zprava lil půldecáky
Jen se ptejte klidně dál, i já bych se ptal
vždyť na to čekám řadu let a vy myslím taky...
Konečně se dozvědět, proč máte bradu vzadu
při vší té píli změnit svět...
A těch roků čekání na to díky, na slušnost
v pocitu viny a nebýt zlý a jiný
to nejde přeci žít
Já to sám vím, kýve host
a proto jsem se přišel omluvit
pokárat se a tak...
Já nalil další půldecák...

Slunce trhlo závěsy toho dne
a paprsky ranní jako panna po přijímání
tancovaly po dně flašky jako když dvě duše
vsadíš mezi drážky kuše
a dlaní vystřelíš je svobodné...