veni vidi vivianu...

tam kde se vznáší
malý obláček páry
pokaždé když vydechnete
zaslechl jsem
tiché prasknutí větve
a zašustění suchého listí

tělo ve střehu
pátrám po původu zvuku
a najednou jsem ji zahlédl

boky opálené mědí
smyslně zaoblené
bříško pevné
a něžná šíje se vypínala
jak tahala křehké plody
mezi listím uhnízděné

nesmělé paprsky slunce
šplhaly se jí po nohou
v tlumeném vlhkém vzduchu
pro měkké pohlazení
s tichým vzdechem jinovatky
klesající do země rozbahněné

probouzející se energie světa
duše zeleného lesa
čeří vodu potoků
žene je přes pole
a majestátní vystupují z kmenů

náhle se pohnul vítr
zakýval větvemi
a kapky vody se jí rozprskly na tváři
trhla sebou
zachytila mou vůni
a zmizela v podzimním ránu