Rukama lomí hlasitě říká

Zvony zvoní jen chvíli

Ze života dětských raketových „inženýrů", pokoušejících se dobýt „vesmír“… (občas jsme byli na zabití!)

Po své prababičce Matildě měl také jeden „dar“. Vídával duchy mrtvých

Toť otázka

Je se za co stydět?

KGB či CIA

Něco na odlehčení. I když... tento problém se stále prohlubuje. Jinak bych to zařadil do kategorie vtipné ze života, až smutné...:o)

Život člověku často přisouvá do cesty různá úskalí.

„Chápeš to?“ ptala se mě učarovaná uklízečka. Chtěl jsem jí odpovědět, že rozhodně ne, ale strčila mi svou voňavou dlaň od Propperu před ústa ...

Testovací sady jedou

Máme toho hodně. To nám věřte. Stejně to nestačí.

Do tmy

Letový park

přes řeku Acheron

Pochůzky se strýcem jsem miloval, protože jsme spolu různě lumpačili a mě kolikrát nechal dělat i věci, které mi jinak byly rodinou zapovězeny.

To, že to byla klasika jsem se dozvěděl až o něco později, ale že to není Zorka Kohoutová nebo Pepíček Zíma, to jsem poznal hned.

„Už jste jedli bramborové placky, milánkové?“  K vykuleným očím se přidaly i spadlé čelisti.

A mistr kouzelník

Chvílemi dílna připomínala zamlžená blata a jejich věrný pes Míša, který občas přišel Věrka zkontrolovat, připomínal v tom zakouření psa z Baskervillu.