František

Pěkná balada. A ve zkráceném alexandrinu! ST. Škoda jen, že jsi nevydržela do konce. Dovolil jsem si to trochu poopravit.

Je chlap jako hora, zlé očí mu svítí,
ruku jí nepodal, nedonesl kvítí.
Co si dovolují, vyrušit mně v práci,
vykřikne na chodbě, že peníze ztrácí.

Svůj životní příběh mi stařenka poví,
že prodala domek, vše dala synovi.
Slíbil byt, jen pro ni, nejlépe u vchodu,
světničku splácela ze svého důchodu.

Až i ty synáčku, až jednou zestárneš,
možná hůř než matka nakonec dopadneš.

Líbilo se mi to.

Pěkná.

Pravda pravdoucí, ale dost chatrně zbásněná.

Vidět takový epitaf na hřbitově, pomyslel bych si, proč to ty ženské tak přehánějí? Asi to bude od Pánaboha, protože taková typicky ženská lyrika se píše, co svět světem stojí.

Střežím pevnost
na poušti lability.
To není právě nejpřesvědčivější obraz. nejde tu ani tak o genitivku, které se dnes odsuzují, ale o její význam. Co to je poušť lability? Poušť nejistoty? Ale když už zobrazuješ abstraktní myšlenku konkrétním obrazem, nebylo by lepší např. " na nejistém písku pouště (nebo pouštním písku)?

Podle přechodníku ve strofě začínající "doufám" soudím na ženu, podle rázu básně na muže. Co teď s tím. budu se muset podívat do seznamu autorů.

Typické ženské téma. Typicky zpracované. Sice neobjevné, ale přečíst se dá.

Jak říká Špáďa.

Má to něco do sebe. ST

Byl jistě inteligentní, když o sobě tolik všude vyprávěl.
Na druhou stranu je to případ, kdy se autorka snaží morálně hodnotit, co je od Pánaboha. Chlapi nejsou záletní a ženy netouží po vztazích jen tak z plezíru.

Na mladíka trochu starosvětský projev.

Možná příliš mnoho slov, možná spíše mluvné, než výmluvné, ale... ten široký dech mě překvapil. A za ním se dokonce cosi míhá. Nejasně a neurčitě, ale míhá ...
To si zaslouží alespoň T.

Nevím, kdo se narodil, ale básnička se mi líbila.

Pěkné, pěkné, pěkné. Moc pěkné. Nevím sice ,co je tu experimentálního, možná chybí škatulka, ale recitace by byla parádní. Zasloužené ST.

Pokus o žert zmařila hned v zárodku neznalost řemesla.
Rytmicky je to tak rozhozené, že na ostatní už nezbývá.

Napsat takové oslovení není snadné, natož pak, aby znělo soudobě. Proto mě to tvé zaujalo, i když vypadá jako by k nám spadlo z romantické opery. Závěrečný verš ti poněkud vypadnul z rytmu. "Jen" je pouhá polovina stopy, chtělo by to dvojslabičné slovo. Ale ne každé se hodí intonačně. napadá mě třeba: ať láska není pouhé zdání.

Ano, ano, déšť je jako zdvižený prst. A kárá a kárá ...

Dej si na svou zeď , co chceš. Stejně zůstaneš zvířetem ovládaným pudy a zmítaným jejich projevy. a když se ti budou zdát podivné, připomeň si, že to kdosi, ať je to bůh nebo evoluce, tebe i ostatní, takto předurčil. Že to, co se ti zdá tak osobní, prožívá každý, pravda trochu jinak, podle daného scénáře. Nebudu to rozvádět, to bychom tu mohli být týden.

Pěkně jsi to odlajdal. Tak zkušený veršovník! Tu a tam křeč v noze. zbytečná, stačilo jen dát si trochu pozor.
A ty rýmy!