Ticho je dálka

Ticho je dálka, všednost vesmíru co tiše jen se vzdaluje
ukrajuje pocity co tiše v každém pramení
vzpomínky se v obrazech vrací
nahota hvězd co společně,všednost dálcu ukrajuje
světlo tolik ztrácí,jako to slovo,jako to přání
co se tolik mění?když jen bují pak se ztrácí
tolikrát nepoznaná volání,volá i zvrací
Dálka je ticho,slepá mapa na ostrově snu
hladící stín,pohledy světla bez plánu
vesmíru...v dialogu ticha
vzláštně tolik vzdalená i plachá
ticho hlubiny,ticho propastí
v čase plném neřestí
hřích věčně bující vesmírného klínu
nikdy nepozná,jsou vzdáleně řvoucí
decibelu hluku,světu nepoznaných,dalek zrození
anděle války v časech míru,pustou ozonovou díru
tu dálku v suitu napsanou,na zem tolik zrazovanou
A jen Milovanou,Jedinou....