Láska

Láska
Každý si v souvislosti s pojmem "láska" představí odlišné věci. Rodinu, přátelství, zvíře nebo určitou věc, která je našemu srdci blízká. Všichni tento pojem používáme ale umí někdo z nás definovat co "láska" doopravdy znamená? Pokud bych to měl popsat svými slovy, tak je to pocit bezpečí, starost o druhé a hlavně skutečnost, že někomu na nás skutečně záleží.
Schválně si zkusme sednout na náměstí nebo kdekoliv na lavičku a všímejme si maličkostí. Rodina která právě snídá, štěkající psy, stará paní prochazející se se svým mužem po chodníku či dítě držící se s otcem za ruku. To vše co vidíme při pohledu na tyto osoby nebo zvířata lze definovat jediným pojmem - LÁSKA.
Vždy jsem přemýšlel proč se láska po nějakém čase vytratí. Zda v tom hraje roli nedůvěra, lži nebo zapomění. Ne, myslím, že to není ani jedno z toho. Kopeme kolem sebe při snaze najít sami sebe, zraňujeme lidi kteří by pro nás třeba i zemřeli.
Celý život se snažíme pochopit proč nás někdo opouští, raní nebo proč na nás zapomíná. Hledáme to co máme přímo před sebou. Ale kvůli čemu ? Kvůli dalšímu utrpení? Kvůli tomu abychom znova ztratili osobu nám nejbližší? Ne. Jsme připraveni tohle všechno podstoupit jen abychom cítili, že někam patříme, jen proto abychom se ráno probudili vedle dané osoby a jen pro okamžiky které nám utkvějí v paměti. Asi každý se v životě už někdy sám sebe ptal proč se z lásky stává nenávist, z radosti smutek a z něžných slov nadávky.
Každý - bez ohledu na věk, pohlaví, rasu či postižení - hledá to co nejsme schopni vnímat a važit si toho.
První pohledy, letmé doteky, něžná slova a utrpení.
Povězte mi, proč chceme lásku od někoho kdo nám ji není schopen dát a odmítáme ji od toho kdo by nám snesl modré z nebe. Co nás táhne k tomu abychom hledali "pravou lásku" ? A co to vlastně ta "pravá láska" znamená ? Ano, vím. Mnoho otázek které zůstávají bez odpovědí. Všchno se mění - doba, technologie, lidé ale i city k někomu komu jsme slíbili, že tu pro něj budeme navždy ať se stane cokoliv. Co nás nutí se neustále vrhat bezhlavě do vztahu aniž bychom o té osobě věděli každičký detail? Není právě toto smyslem vztahu? Poznat do detailu danou osobu, sdílet s ní vzpomínky a zůstat bok po boku dokud nezemřeme? Znát každý detail o dané osobě jen abychom předešli pozdějším hádkám?
Celý život hledáme svou pravou polovičku. Tu která k nám přilne jako poslední dílek puzzle který neustále hledáme. Ale teď se vás zeptám - kdo opravdu celý život dokáže milovat jednu osobu? Není to náhodou jen z principu, že od té osoby už nemůžete odejít po takové době? Je to vážně láska nebo jen zavedený rytmus?
Je jasné, že odpovědi se budou lišit. Každý to vnímá jinak a kažý cítí něco jiného. Podle mého tvrzení už to po pár desítkách let není láska. Ta začáteční zamilovanost se běhěm pár let ztratí ale stále v nás zůstává někde hluboko skryta. Je to zaběhnutý kolotoč ze kterého už nelze slést. Sám sebe se teď ptám " když to není láska tak co tedy? " Myslím si, že od té osoby nedokážeme odejít už jen proto, že jsme s ní prožily nejlepší chvíle svého života, sdíleli s ní své nejtajnější sny a léta se vedle ní probouzeli.
Teď se ale podívejme sami na sebe. Čemu my říkáme láska? Každý kouká na krásu, rasu nebo náboženství. Bohatí Nechodí s chudými, Češi nechodí s Romy. Proč se odlišujeme? Vždyť každý jsme stejní. Nezáleží na tom jak vypadáme, jestli si každy den můžeme kupovat nové oblečení nebo jestli věříme v Boha. Myslím, že jednou každý pochopí, že nic z toho není v lásce podstatné.
Pochybuji, že toto vůbec někdo začal číst. Schválně to dávám na facebook abych věděl kdo jen tak bezhlavě "kliká" na "to se mi líbí" a kdo si to vážně přečte. Chápu, že plno z vás se mi teď bude smát, dělat si ze mě srandu co to sakra píšu za sra*ky apod. Ale vždy mě bavilo "hrabat" se v tématech nad kterými většina lidí mávne rukou. Hledat odpovědi na otázky. Je vážně tak špatné dělat to co nás baví? Jít si za svým snem aniž by nás někdo pořád jen srážel? Vždy jsem chtěl být ten co motivuje lidi, ať texty nebo třeba jen objetím. Vždy se najdou tací kteří vám budou říkat, že na to nemáte, že jste slabí nebo, že bez peněz nemáte v životě šanci si najít místo. Přiznám se, nejsem bohatý ani bůh ví jak krásný ale právě toho si vážím. Alespoň vím, že přátelé se mnou nejsou pro peníze a holky kvůli tomu jak vypadám.
Je mi v celku jedno co si lidé myslí. Klidně říkejte, že je mi teprve 15 let a nemohu soudit co je to láska. Ale je to má "zeď". Tak proč si na ní nedat to co se líbí mě? Pokud jsi toto dočetl/a tak děkuji za tvou pozornost a chtěl bych tě poprosit aby jsi do komentáře napsal/a jak ty sám/a za sebe definuješ slovo láska. Děkuji za pozornost.