Amelie M.» registrace: 02.09.2015 » 46, žena
» vzkaz
» děl: 134 |
Komentáře uživatele :
11.09.2015 - 21:53
echinacea: pokusím se.. díky ti
|
11.09.2015 - 21:53
Kajuta: fajn.. to se potkáme.. :)
|
11.09.2015 - 14:16
ta je ale skvěle napsaná :)) a jo, je morbidní, ale já se při čtení usmívala.. některé pasáže mi přišly vtipné :))
|
11.09.2015 - 14:12
líbila se mu? :)) mně ano..
|
11.09.2015 - 14:09
dost dobrý.. :) bezva je, že v tom cítím nadhled a kus sebeironie.. jsi jednoduše relativně normální.. :)))
Ringo: tam jsi ještě nebyl? :D vybrala bych si lákavější destinaci :))))) |
11.09.2015 - 12:07
Tomáš: :) díky za zastavení..
|
11.09.2015 - 12:06
Ringo: co není, může být :)) díky za zazubení.. :-)
|
11.09.2015 - 12:06
vzpomene si.. jen pozdě je, bycha honit.. ST
|
11.09.2015 - 12:02
"vysoké laťky si mládí vždy káže, vysoké laťky a vzdálený cíl" - v tom je tolik pravdy..
krásná báseň.. ST |
11.09.2015 - 08:15
kdyby jen felda trčela nad propastí :))
hravý, proč ne :)) |
10.09.2015 - 21:16
jen aby si nezačala oblíkat trenýrky.. natruc.. ty hrůzo! :-)))
|
10.09.2015 - 21:13
originální.. ta první mě oslovila nejvíc..
oceňuji i kapku černého humoru :) ST |
10.09.2015 - 21:01
kočičí kožíšek je bezva.. a ty jejich oči..
pěkné čtení.. ze života.. |
10.09.2015 - 20:57
zajímavé :)
|
10.09.2015 - 20:50
ten konec mě slušně rozesmál :-))))))
|
10.09.2015 - 20:48
tohle důvěrně znám.. a pobavilo :) život je třeba brát s nadhledem.. i s jeho stinnými stránkami.. viděla bych to asi takhle.. - oni na to stejně do pěti minut zapomenou a pak si dají třeba další kolo.. a tak dokolečka dokola budou si přát, se již znovu spolu, na chodbách alzheimer centra či jiných, nepotkat :))
|
10.09.2015 - 20:44
k zamyšlení..
doufám, že se jednou nebudu rvát, ale dojdu smíření.. |
10.09.2015 - 20:41
protkaná lidSkosTí..
osobně vzpomínám často, na babičku s dědou.. a měla jsem tu čest, doprovodit je až "tam".. k druhému břehu.. dál už museli sami.. |
10.09.2015 - 20:38
při jejím čtení jsem měla před očima mojí černou psí lásku.. je to jen pár měsíců, držela jsem ji v náručí, když odcházela, povídala jsem si s ní a nikdy nezapomenu na její teplý jazýček, kterým mi přejela po tváři těsně, než vydechla naposledy..
druhý den jsem se, místo poslouchání toho šíleného ticha v domě, sebrala a došla si do útulku pro jednu úžasnou, psí holčičku, která tu teď vedle mě leží a nese si jméno po mé černé krásce.. náhlá smrt malé amy dostala najednou aspoň nějaký smysl.. smutná, přesto pěkná a láskyplná báseň.. díky za ni |
10.09.2015 - 20:07
Zasr. romantik: abych pravdu řekla, já si někdy ke zblbnutí vystačím naprosto sama :))
ÚV :))) |