Vysoká laťka.

Vysoká laťka.

Byl předlouhý čas ten, kdy po ní jsem toužil.
A na cestách prašných jsem spoustu sil nechal.
Jak ve snu jsem okolo, jak se zdá, kroužil.
A dlouho jsem putoval. I když jsem spěchal.

Až jednou jsem, unaven, dorazil k hoře.
Cíli, jenž od dětství silně mě vábil.
Pod modrou oblohou hora a moře.
Ta hora, jíž kdysi jsem určil si za cíl.

Teď pod horou sedím. A kolem je moře.
Unaven. Stár. Nohy v moři si smáčím.
Nad mořem v dáli se probouzí bouře.
Pohled svůj nahoru na vrchol stáčím.

Já dlouho jsem za horou po cestách kráčel.
A došel až tam, kde jsem viděl svůj cíl.
A nyní je nadosah. Svůj sen jsem našel.
Však na cestu na vrchol nemám dost sil.

Tam v dáli se ztrácela celé ty roky.
Svou pýchou mne vábila. Vrcholem svým.
Dlouho jsem putoval. Nesčítal kroky.
Nedbal jsem veder a nedbal jsem zim.

Na zem teď usedám do písku pláže.
Šedivý stařec, jenž nemá dost sil.
Vysoké laťky si mládí vždy káže.
Vysoké laťky a vzdálený cíl.

Ta předlouhá cesta k té hoře tam v dáli.
Ten vrchol, jenž lákal jak motýla květ.
Já vstanu a navzdory všem, kdo se smáli.
Tam vzhůru teď půjdu si obhlédnout svět.

A pokud se nevrátím z té mojí pouti.
Pak věřte, že na vrchol došel jsem snad.
Že viděl jsem cestu svou, kterak se kroutí.
Že viděl jsem shora vše, co mám tak rád.