Dota Slunská

Černá...rozevírá zorničky doširoka. Tvá báseň též.

Právě...duše nejsou jen v lidských tělech.

Má vůni. A význam. Vzácnost.

Láska ani smrt člověka neminou. Oba jsou mosty, ani v jednom případě nevíme, kam nás dovedou. A když už tam jsme, zapomeneme, jaké to bylo předtím, než jsme je poznali.
veletip jako vždy...bohužel nepřekvapím :)

Do ticha se vejdou všechny tóny. Rozjímavá a absorpční.
Ráda vidím, že zase básníš...:)

Ach...

Teď je teď i dávno... krásně prolnutá, dušinko. Díky za takovou chvíli.

To je nádherná báseň. Takové lazurované štěstí. Jedna z těch, které si člověk bude pamatovat.

Jsou?

Báseň jak pramen.

Dláždí i dláta! do nebe...

Milane, přeju ti, ať to překonáš a dáš se dohromady. Verše ti jdou pořád skvěle.

Veršuje ti to náramně.

Kouzelné ředidlo. :)

I krotitel ohně city se pohne...protože i pragmatik má sny...jen si je občas zapomíná naladit na správně zahřátou notu.

Tonda řek´vůbec spoustu mimořádných mouder. Už mnohokrát mě oněměl.
Tobě VT za křehkou krásu.

Je to smutný. Lidi neznají pocit vzácnosti. Neumí čekat na správný čas. Neumí se odpoutat a letět. Tobě letí VT a velký dík!

Jazzová...

Panenko pkákavá, pak pohle půžeš pak penzačně papsat? :-)
Skvělé celé! Od p po p.
Umíš rozjařit. Mnozí by se od tebe mohli učit (nejen na úřadě).

Po přečtení tvých veršů se s člověkem svět zatočí jak by byl v piruetě.