Tržiště anonymních duší

Prosil bych v papír z pergamenu
zabalit kilo křiku ticha
K tomu pak (za tu samou cenu)
slzu, co nikdy neusychá

S obojím smíchám ostré věty
(vzniknuvší pouze za rozepře)
jimiž pak základ na špagety
dochutím místo chilli / pepře

Prosil bych také nebe půlku
oděnou nejlíp v tmavém hávu
k namletí přímo do kastrůlku
vaře z ní chutnou černou kávu

Rád bych i vítr ze severu
Pokud je možno, švédské značky
co nejvíc šlehá v tváře. (Věru,
nepiji kávu bez šlehačky)

Koupím i frázi "Dej mi pusu"
v nabídce sedmi v ceně šesti
abych pak ze všech těchto kusů
(vonících jako samo štěstí)

připravil doma sladkou tečku
zbarvenou sypkou "instant duhou
do rakviček a do věnečků"
(hřbitovních. S malou černou stuhou)

Závěrem prosím litr viny
získané přímo od vinaře
s příchutí snů a ostružiny
rostoucích spolu v stránkách snáře

Zaplatím touhou. Mám jí spoustu
(zapnutou na zip ve své duši)
Lahodně chutná v každém soustu
(Pokud se s hříchy neusuší)

... a k tomu navíc - že jste to Vy
naději přidám. Byť jen planou
K čemu se hodí? Inu, kdoví...
Tak zase zítra na shledanou