ŽIVOTNÍ POUŤ

Vracím se občas do vzpomínek,
cestou, co dávno odvál čas,
to špatné semlel boží mlýnek,
to dobré hromadí se v nás.

Jsou ve mně slzy šťastných lásek,
jsem plná vděčnosti mých dcer,
úsměv se vtiskl do dna vrásek,
miluji ty, co hrají fér.

Můj muž mi říká, že jsem blázen,
mé děti – že jsem střelená,
málokdy slétám z výšek na zem,
na cestách svítí zelená.

Přesto vím, že mě mají rádi,
i když žít se mnou není med,
poznávat lidi k toulkám svádí
a já mám přátel plný svět …