Hranice

Trošku se mi příčí,
a to nejsem ješita,
že by za mým domem
státi měla mešita.
Možná, že to mnohým
připadá jak kabaret,
ale na mou duši,
nechci v Čechách minaret,
nechci býti, vážně,
multi světu blíže,
i když nevěřící,
rád mám v Čechách kříže...!

Tak...
ST

zrovna vy dva?
strach strach strach a tma?
a kde je láska, soucit a světlo?

http://niejemijedno.sk/encyklopedia-problemu-imigracie/

A co synagogy, G.P.? Ty jsou košer? Nebylo by lepší (pro jistotu) je radši zbořit, jak už v tom my české holubičí povahy máme staletou praxi?

Na tvé básni, milá Levandule, je rozumná jediná věta: Hranice...kde začínají a kde končí?
Ano, kde jsou ty hranice v nás, u kterých končí solidarita (jedna ze zásadních věcí, která odlišuje lidi od zvířat) a u kterých začíná nutnost chránit svou rodinu, své území, svou civilizaci ( o náboženství nemluvím, protože to je téma na celý traktát).
Pokud by se báseň snažila odpovědět na tuhle důležitou otázku, byla bych spokojená, byť by třeba výsledek neodpovídal mým vlastním názorům.
A dodám jedno: pokud by tvé kamarádky, které teď nemají to či ono, musely popadnout své děti, opustit domov a s batohem toho nejnutnějšího prchat před bombami, střelbou a násilím, dost možná by se jejich hodnotový žebříček podstatně změnil. Jenomže to si lidi žijící celá desetiletí v klidu a míru a v dostatku zkrátka nějak nedokážou uvědomit.

Tak...
ST

Bastet: Nejdříve jsem chtěl dát jen ST a jít od toho, vím, že to v lidech vzbuzuje vášně, ale mě to nedá..:-)

Kdyby to opravdu bylo, jak píšeš a chodily sem zubožené matky s dětmi, kterým válka vzala vše,asi bych i já podléhal líbivému pocitu soucitu a sociálnímu cítění. Sem však se hrnou hordy mladých a zdravých chlapů, kteří by měli doma bojovat za to, aby se jim žilo lépe. Na ruských servrech jsou tisíce fotografií běženců tady a před tím jak s černým páskem okolo hlavy řežou hlavy zajatcům....Na rakouských, italských i maďarských nestátních servrech jsou stovky případů znásilněných dívek a žen o čemž se nikdo nedozví . Podle některých odborníků je v pohybu až 12 000 000 lidí...Ať se to někomu z nás líbí, nebo nelíbí..Pokud tito lidé, jiné víry, historie a základních návyků vtrhnou do Evropy, je konec všemu, z čeho jsme vzešli a je konec všeho, na čem bychom si chtěli zakládat.
Tak prosím neber lidem, kteří chtějí, právo na strach...:-)

Přátelé, neperte se. Každý tomu rozumí nejlépe.....Chra
ňte své duše před nenávistí a strachem. Největší nepřítel je v nás a až sem ty hordy nalezou, bude jim jedno, kdo je kdo. Dějiny nezastavíte, ale každý se může chovat tak, aby se nemusel stydět sám před sebou.
Strach z neexistence je třaskavý poetický materiál, jak říkával Maxim Kravčuk, dokud ještě existovala jeho vlast.

Bastet: bohužel vypadá to tak že ti co potřebují pomoct nejvíce zůstali doma a to co se sem valí s drahými telefony a ve značkových hadrech co kopou do jídla a vody a staví své děti jako štíty ti potřebují pomoct ?.... v čem ?

sama jsem měla možnost vidět "uprchlíky" na vlastní oči, v létě na kosu.. no já nevím, pocit mám rozpačitý.. samí mladí kluci, žádné levné oblečení, docela slušná technika.. nijak ve mně nevzbuzovali dojem, že jsou vyděšení z toho, že někde nechali své rodiny, ohrožené na životě..

tímto ale netvrdím, že neexistují lidé, kteří pomoc potřebují.. k takovým je hloupé a zbabělé, obracet se zády.. ale.. asi bychom se měli snažit trošku rozlišovat.. abychom si falešnou solidaritou nepodřízli pod sebou větev..

detektor:
Nemám v úmyslu brát komukoliv právo na strach, dokonce ani na nenávist. Jen pořád přemýšlím o té pomyslné hranici v člověku, na jejíž jedné straně je ruka podávající chleba a na druhé táž ruka vrhající kámen (nebo PET láhev s vodou a slzák, abychom byli aktuální). Otázka čistě filosofická, která ovšem v současných dnech prochází zkouškou ohněm. Přemýšlím, kdy by měl nastat ten okamžik, kdy řekneme: Sorry, měli jsme snahu pomoct, ale vocaď pocaď. Doufám, že zodpovědní dokážou tuhle otázku zodpovědět správně a včas.
Sailorr má pravdu: Dějiny nezastavíš, ale každý se může chovat tak, aby se nemusel stydět sám před sebou...
Necítím potřebu tady vzbuzovat vášně. Beru to tak, že Levandule prezentovala svůj názor. Já jsem napsala jsem svůj k textu, k anotaci i k prvnímu komentáři, a tím to tady pro mě hasne. Je to literární server, nikoliv politická aréna. Aspoň si teda myslím...

Já si myslím, že máme zákon. Jestli dobrý, nebo špatný, nebudu komentovat. Pokud podle toho zákona je někdo potřebný, pomozme mu. Ale pokud není, žeňme jej pryč. Zákon je zákon. Anarchie je anarchie.
Asi tak.

O politickou arénu rozhodně nejde – toto téma je samo o sobě na dlouhé povídání, z něhož si každý vezme něco. Za sebe bych k tomu jen ve stručnosti poznamenal pár věcí, které mi aktuálně leží v hlavě:

1) Pokud jdu někam, kde hodlám v klidu žít (ať už je můj důvod jakýkoliv), jsem tím pádem nezvratně odhodlán (a dle mého názoru i povinen) respektovat tamní zvyky a v rámci svých možností a schopností se jim přizpůsobit. Rozhodně nebudu v pozici, kdy bych vyvolával pozornost poněkud diskutabilním prosazováním svých práv.

2) S bodem 1 souvisí kupříkladu i to, že bych měl mít v pořádku doklady – toto je věc, kterou bude třeba předložit, klepu – li někomu na příslovečné dveře se žádostí o azyl. Je to přinejmenším zdvořilé a oběma stranám to ušetří poměrně dost času a nepříjemností.

3) Používat k dosažení jakýchkoliv cílů děti je, podle mého názoru, nedobrá cesta.

4) Pokud mám v úmyslu někde žít, jsem povinen vládnout tamním úředním jazykem, a to slovem i písmem.

5) Nabídne – li mi někdo azyl, lékařskou péči, a tak dále, budu vděčný za cokoliv, neboť nejsem v pozici, kdy bych si mohl vybírat (tj. jsem skutečně v nouzi) a vypisovat jakési výběrové řízení ve stylu „kdo mi dá více, protože já jsem sem přišel, vy mě musíte přijmout a já mám právo“.

6) Zarážejí mě lhůty, které musí podstupovat naši občané (a nejen dospělí, ale i děti) v oblasti například lékařských zákroků, zatímco ti, kteří zde nepracují, neplatí si pojištění, a tak dále, mají jakási privilegia, a na naše děti se pořádají sbírkové akce (vrcholem tohoto jsou potom známá „víčka“).

Než rozlišíme pravdu,
víru a lež... jestli vůbec.
Odkaz daný Romanou Šamankaou LadyLobou
doporučuji přečíst, i když je dlouhý.

Jasné ST.

Bastet: Synagogy? Vidíš, to mě nenapadlo. Asi proto, že Židé nám nevnucují svůj způsob života, nepohoršují je kříže na našich chrámech, nestěžují si, že máme k obědu vepřové a doma pejska... Pokud vím, Židé respektují naše zákony a svoje náboženství nikomu nepředhazují a jako jediné dobré. Židé (až na kriminální výjimky) nepodřezávají jinověrce a neznásilňují ženy jakéhokoli vyznání. Stejně bychom mohli polemizovat o hinduistech, budhistech, možná pravoslavných...? Ovšem pravda je, že Islám ve své podstatě je militantní náboženství, které není tolerantní k ostatním vírám, nedejbože bezvěrcům, jako jsem já. Chce si to přečíst pár článků (internet je jich plný) a udělat si střízlivý obrázek. Nemyslím si, že bych podléhal hysterii, jen se obávám o naší kulturu, která může tímto exodem značně utrpět, pakliže od začátku nestanovíme jasná pravidla. A to se bohužel nestalo. Uprchlíci mají v různých zemích různá privilegia a hrnou se za "lepším" životem. Ten lepší život spočívá v tom, že štědrá sociální a humanitární podpora v nich vzbuzuje dojem, že my Evropané máme všechno zadarmo a hlavně všeho dost. To ví ovšem každý z nás, kdo chodí normálně do práce, že to není pravda, že? A aby to nebylo jen o mých názorech, vřele doporučuji například projev profesora Piťhy na Mene Tekel ve svatovítské katedrále:
https://www.facebook.com/pavel.hlavas

Romana Šamanka LadyLoba: Romano, zrovna my dva, ano. Soucit a láska k lidem, kteří je chtějí. Ovšem drtivá většina těchto lidí sem nejde pro lásku a soucit. A bojím se, že někteří z nich sem přišli dokonce s úmyslem škodit.

Bastet: A ještě drobnost. Ten současný exodus dost možná povede během několika málo (desítek) let k tomu, o čem píšeš - že se lidé naší kultury budou muset sebrat, sbalit to nejnutnější, svoje děti (tedy naše vnoučata) a utéct někam, kde pro ně bude místo. A buď si jistá, že nebudou utíkat do islámského světa. Pomoc budou hledat u svých kulturně a nábožensky spřízněných duší. A já doufám, že se jim jí dostane...

Přečetla jsem si vaše komentáře, včetně odkazu Romany, za které vám všem velmi děkuji! Nicméně, stojím si za svým.

Ten, kdo mě zná, ví, že srdce mám na pravém místě a láska je pro mě životní poslání. Ale láska není jen naivita, podaná ruka a střecha nad hlavou... Nejsem ten, kdo lidem nepomáhá, naopak. Ale ruku v ruce s láskou musí jít i moudrost. Člověk musí rozlišovat a velmi vážit, jakým názorem, chováním, hmotným příspěvkem... někomu pomůže, nebo ublíží. I láskou můžeme ublížit. Naivní láska a pomoc druhého nemusí posunout správnou cestou, a může nám velmi uškodit. I milované dítě někdy potřebuje od své milované matky pevné hranice výchovy, pohlavek, zákaz atd. Na této úrovni to považujeme za normální.

Jenže dospělý člověk potřebuje být také vychováván. A totéž někdy potřebuje i skupina lidí, národnost atd. Přede mnou někteří libresáci napsali mnoho moudrého... Je dobré přečíst si víc názorů a na decimálkách své duše zvážit, kde je asi pravda. Když si člověk nedokáže utvořit názor, je dobré, dle jedné psychologické pomůcky - postavit se na stůl, a kouknout se na problém z jiného úhlu.

Není ve mně strach a tma, Romano.
Je ve mně hodně lásky, a ta přirozeně přináší obavy o mé děti, o náš stát, o životní cestu přistěhovalců, kteří tímto způsobem získají často negativní vklady do svého rozumu, protože jsou privilegovaní nad naše možnosti a práva, a to nemůže přinést lidstvu nic dobrého. Dej lidem nekontrolovanou svobodu bez zkušeností, a oni se odmění povýšeností, agresivitou a porušováním všech morálních hranic, které známe. Člověk se vyvíjí životními zkušenostmi, duševní bolestí, poučením ve vztazích... Málokdo zvládne dary hmotné či duchovní, bez vývoje. Většinou dary pokřiví charakter člověka, lidstva.

Pokud lidstvo potřebuje tuto zkoušku, aby se jeho technická vyspělost sjednotila s tou duchovní, tak je mi to nesmírně líto. A nesouhlasím s tím. Nesouhlasím se zkouškami v podobě válek, náboženské nesnášenlivosti, uměle vyvolaných epidemií nemocí. Nesouhlasím s tím, aby si nadnárodní společnosti takhle s námi hrály, aby měly v trezoru 20 let lék na rakovinu aj. Nesouhlasím s tím, abych byla figurka na něčí šachovnici, aby mi byl vymýván mozek tou či onou politickou stranou, či vírou.

Jsem věřící člověk, ale nepatřím do žádné náboženské společnosti, mám to prostě v sobě... Jsem svobodný člověk. A proto si rozumím s ateistou G.P., a proto mám kamarádky křesťanky, nevěřící, bohaté a chudé, ženy a muže a mladé lidi. Nepotřebuji být okleštěna světonázory, ať jsou za nimi davy lidí, nebo jen jediný člověk. A někdy... má pravdu jeden člověk, nebo prostě menšina, proti všem.

Mám v sobě lásku agapé. Miluji lidi, ráda jim pomáhám, ale díky zkušenostem dnes již vím, že láska bez moudrosti dokáže ničit a bořit vše dobré... Nechci slepě milovat, nechci slepě pomáhat. Podílela bych se tak na ničení lidstva a světa.

Nejsem bez chyb. I já se jen prostě vyvíjím. Nikdo nejsme dokonalí... A přece si nemůžeme dovolit tragické a historické chyby... Nemůžeme řešit věci ode zdi ke zdi. Empatie bez rozumu, inteligence bez lásky... to vše vede k chybám lidstva jako takového...

Váš nečekaný zájem mě přivedl na tato má další slova... Děkuji znovu všem a omlouvám se, že se takto před vámi "svlíkám" ve svých názorech...

Milá Věrko a vy všichni v komentech, nemám problém s uprchlíky z válkou postižených oblastí, nicméně očekávám, že když člověk utíká před válkou, je v něm pokora a vděčnost. Bydlím na Zastávce, kde je uprchlický tábor a tak mám některé informace a dojmy z první ruky. Jestliže si někdo bude stěžovat, že oblečení a věci, které dostal, nejsou nové a značkové, jestli si bude stěžovat na jídlo, které je kvalitní, ale zkrátka české (i když se kuchaři snažili přiblížit arabské kuchyni a záměrně vynechali vepřové maso), když někdo místo vděku zdemoluje vybavení a vysere se do umyvadla, pak to není člověk hodný mého soucitu a jsem pro to, aby odsud vypadl a pěkně rychle.... a bohužel takových je mezi současnými uprchlíky většina. Takže za mne, ať si je ubytuje a živí ten, kdo je tady chce, já a moje rodina to nejsme.

Nedá mi, abych se k tomu ještě jednou nevrátil – a jakkoliv se vyhýbám tomu, abych na internetu prezentoval své soukromí, řeknu ještě pár slov… no, několikero párů slov :-)

Moje příbuzná se provdala do Izraele, přestoupila na tamní víru. Tady pracovala na letišti, tam nemůže, jelikož neabsolvovala povinnou vojenskou službu. Zvládá tamní řeč slovem i písmem. Má tři děti – přesto k nim ještě donedávna chodily kontroly, jestli jejich manželství není takzvaně „na oko“. Něco v tom stylu u nás prostě nefunguje – a domnívám se, že to není ku prospěchu věci. Pokud tam přiletí od nás na návštěvu příbuzní, jsou vítáni a odlišnosti v chování, stravě a podobně jsou respektovány. Ji zase nikdo neomezuje, pokud se rozhodne zaletět na návštěvu do Čech. Nikdo nemá problém.

Můj mistr karate byl buddhista – a když jsem byl v Řecku, u výročí jeho smrti jsem zapaloval svíčku v pravostavném kostele… já, ateista. Ptali se mě tam tehdy, za koho ta svíčka je – když jsem to řekl, dostalo se mi odpovědi, která mi dodnes zní v hlavě: „kéž by bylo víc takových žáků, kteří si vzpomenou na své učitele“. Nikdo neměl problém.

Jeden z mých velmi dobrých známých je Syřan, žije v Čechách dlouhou dobu, oženil se s mojí spolužačkou ze střední školy, má skoro dospělého syna; vlastní restauraci a lékařskou praxi a dokonce kandidoval při volbách do městského zastupitelstva. Všichni ze sportovního oddílu jeho kandidaturu podpořili, nikdo nemá problém.

Kluci z východního bloku, s nimiž jsem dělal na stavbě, dřou jako koně. Nikdo si nikde nestěžuje – vyřídili si potřebná povolení, domluví se a nikdo nemá problém.

Jedno je ale společné – všichni dělají „od vidím do nevidím“, nikdo nikde nebere žádné dávky, žádnou humanitární pomoc nevyžaduje a to, co mají, si vydělali vlastníma rukama nebo hlavou.

Přesto všechno se řadím k těm, kteří nesouhlasí s hromadným přílivem migrantů – pár důvodů jsem uvedl v předchozím komentáři. Nepovažuji se v žádném případě za rasistu, nacistu, fašistu, extremistu, psychopata, paranoika a podobně. Něco jiného je migrace, řekněme, jedinců a něco diametrálně odlišného je migrace ležící řádově v naprosto jiných hodnotách. Jsou kroky, které jsou vratné, jsou kroky, které jsou vratné jen s obtížemi a jsou kroky, které jsou nevratné – a takové je třeba vážit skutečně na lékárnických vážkách. Ptám se, co přesně ti lidé očekávají kupříkladu ohledně ubytování? Jakým způsobem mohou doložit svoji totožnost, vzdělání a zdravotní stav (viz nedávné debaty o povinném očkování, kdy mít vlastní dítě neočkované je spojeno s jistým, řekněme, nepohodlím)? Kde a zač budou v „nové vlasti“ žít? V jakém oboru budou pracovat? Jakým způsobem a jak rychle se domluví zdejším jazykem? Jak bude vypadat docházka jejich dětí do zdejších škol (naše školství podle mých zkušeností je na něco takového absolutně nepřipravené)? Ano, ptám se logicky i na zajištění bezpečnosti. A tak dále, a tak dále…

Předpokládám,že řada z vás se tu zná i osobně.Nedá mi to nereagovat.Prosím, hodnoťme zde básně a nehašteřme se jako naši politici.Už tak je zde situace napjatá.Děkuji

Ty lidi tam na východě napadli snad Číňané, Severokorejci nebo nějací mimozemšťané? Jistě ne, perou se mezi sebou. Je jistě jednodušší odejít někam, kde se o ně někdo postará, než si udělat doma pořádek. A k tomu by jim měla Evropa a USA pomáhat.
Báseň výstižnou formou vyjadřuje i můj názor.
*

Petra Šrytrová:
Petro, pro mě je báseň má nejvnitřnější pravdivost, můj život, moje duše, moje psyché, moje zkušenosti... Nejsem herec, a nepoužívám slova pro ztvárnění nějaké role. Nestydím se za svá slova, leč jsou z ryzího soukromí... Nepotřebuji básně zveřejňovat, abych je pak pro něčí názor mazala, a zase zde dala jiné básně, aby o mě vyjádřily jiný dojem, než ty předchozí. Za svými básněmi a názory a láskou si stojím, stejně jako před léty, tak i nyní. Nepotřebuji svůj život neutralizovat do "nějakých básniček". Mé básně jsou můj život, můj život jsou často mé básně. Ale nejen ony. Mám ráda svůj obyčejný život, své obyčejné starosti a radosti, a chtěla bych se dočkat svých vnoučat bez války a násilí. Snad nechci moc... A to, že se u mé básně zastavili další modráskové, kteří mají různorodé názory, není hřích, není válka... ale možná jen ochrana před ní. Diskuse lidstvo obohacuje a vzdělává. Hry na sluníčku a stavění pískových báboviček prodlouží dětství, nikoliv dospělost.

Po přečtení výše uvedených komentářů a úvah připomenu něco z ne tak dávné historie. V době německé okupace Československa (Čechy a Morava) u nás sice ze začátku nepadaly bomby a neprobíhala frontová linie. Ale přesto lidé odcházeli. Odcházeli především mladí muži ne proto, aby se měli někde lépe, ale aby vstoupily do spojeneckých armád a bojovali za osvobození vlasti.
Ti mladí muži ze Syrie a odjinud asi nechtějí, aby v jejich zemi byl klid, asi nechtějí za pomoci Evropy a USA bojovat proti těm, kteří jejich zemi ničí. Chtějí zřejmě jen využívat "pohostinnost" evropských států a mít se dobře.

Já bych taky byla ráda kdyby se hodnotily básně po literární stránce a ne názory
Nesouhlasím s přílivem uprchlíků ač mezi nimi jsou hodní i špatní
A nebudu se hněvat když mi v cizině nikdo nepomůže ale budu se moc hněvat když mi nepomůže nikdo tady kde jsem ve vlasti a pracuji tu platím daně zdravotní
Bude mě pořádně vadit že se pomáhá cizím kteří sem přinášejí nejistotu
Ale pokud osobně poznám někoho v nouzi (Syřana Afgance)kohokoliv pak samozřejmě soucit mám a pokud lze tak pomůžu nicméně každá zem by si svůj problém měla vyřešit
Nežije me si tu zle jen si ne vážíme toho co máme a naši politici zapomněli že tu jsou pro lidi a ne aby se lidem nechali vydržovat
Cestovala jsem a všude jsou lidé dobří a zlí a také hloupí
My Češi jsme dost nesnášenliví a rasisticky až xenofobně založení zároveń neustále leze me někomu silnějšími a bohatší mu do prdele Takže pokud tu bude islám nebojím se temnoty my prostě jen nasadí me burky a tajně někde budem brblat dokud tu zas nebude něco jiného a z toho je mi smutno...,

Levandule: S obsahem básně nemám žádný problém. A pokud jde o výše uvedený odkaz v komentech, autor článku Pavol Timko je, pokud se nepletu, nějak napojen na Scientology. Odkud tito lidí mají podporu, je asi jasné. Jejich názor si klidně vyslechnu, ale vždy s otazníkem, co tím doopravdy sledují.