G.P.

Rychle jsem přejel celou postavu a zůSTalo - prázdno...

Jen, aby zítra nebylo pozdě...

Tu vůni deště
i já cítím ještě,
však jarní listí
mou duši čistí...

Hýždě nejsou od hlemýždě,
neboť hýždí snadno sjíždí
po schodech (i po zádech)
ten, kdo náhle ztratil dech...

To pak snadno zmatní lesk.
(Kromě toho, Velký třesk
začal ve středu...)
;-)

S křížem je kříž,
i když ho nenosíš,
i když si nemyslíš,
že jsi s ním k Bohu blíž.

Každý nosí svůj kříž
a i když nevěříš,
je někdy na obtíž,
když si ho naložíš.

I pavouk - Ty to víš,
na zádech nosí kříž
a snad si nemyslíš,
že mu víc uvěříš.

Narovnej svůj hřbet, víš,
když kříže se zbavíš,
tak možná pochopíš
-
láskou vše napravíš....

Jsou hry a hrátky,
však cesta zpátky
nevede
...
nevede
...
!

Sedává nad ránem
před střípkem sebeklamu,
zrcadlo, rci honem
že krásnou znáš mne, samu!

A odraz lžipaní
jí v každou noční dobu
dá obraz výstavní
a skryje stíny hrobu.

Pověz mi, zrcadlo,
to, co vím dávno z karet,
jen mě teď napadlo,
zda dožiji se sta let?

A kousek skla jí dál
jen lichotí a přede:
Proč bych ti, paní lhal,
tvá cesta k nebi vede.

Tak dál se ukájí
tou svou lží věčnost celou,
však zloba poutá jí
a Boží mlýny melou, melou, melou...

Hele, hele, hele, tohle jsem měl napsat já,
já se každý večer STulím k Levanduli :-)
(a nikomu jí nepůjčím, ne ne)

Četl jsem to asi čtyřikrát a pořád si říkal - třeba v tom něco někde je...
Není.
Sorry, takovou pitomost jsem nečetl už dlouho!

René Vulkán:
Má jí přibrzdit, je v něm totiž MYŠLENKA :-D

Je tady jaro,
vezmem si káro,
slyšíš mě, Kláro,
nastartuj fáro...
...
...Viléme, Hynku, Jarmilo,
je jaro...!

René Vulkán:
Gambit BYL z Prahy a byla to moje kapela. Jenže už není... Dneska hraju se Starejma šedivejma psama Country & Western (www.s-s-p.blog.cz)

René Vulkán: Překvapilo mně, že po takové době přišla na řadu. O to víc mě to těší ;-) Díky

Je mlsání a MLSÁNÍ a já rád oboje :-)

Do oka mě kouše
oko na punčoše
velikosti groše...
Oči se mi točí
a zpod obočí
hledíme si z oči v oči.

Díky tvojí punčoše
smysly se mi bystří
ne nepodobná soše
máš dnes totiž oči tři...

Teplé bačkůrky, kostkovaný pléd, oheň v krbu a tichý zimní podvečer...kolik jich opravdu takhle zažijeme?

No, téma to není špatný, jen bych asi uvítal delší čas na popis té "dokonalosti", aby byla pointa drtivější, protikladnější, děsivější...

Snad otevřou po cestě
uzlík Tvé svačiny
a s láskou pod jazykem
přejdou od slov v činy...

Mám rád noční Prahu. Tak ve čtyři hodiny ráno, když poslední opilci zapadli do peřin a holubi ještě nevylétli z vikýřů. Procházka s fotoaparátem a paní nostalgií, dobrodružství hledání světla a stínů a nakonec (snad) nacházení - i té lásky...

vavaoko: Každý by měl mít hranice v sobě. Návod nelze dát, jen cítit...a často cítím, že jde víc o to za každou cenou něco napsat, je lhostejné, co. A slova mají sílu zbraní, jak poznamenala Mbonita a prázdná slova vypodložená pouhou snahou o zalíbení se mne zraňují...