G.P.

Nejen v jejich očích jsme pořád malé děti...

Jak se slunce s mraky snoubí,
jak se světlo najde v loubí,
jak je láska v nenávisti,
jak popelem zlato čistíš,
jak se smíchem roníš slzy,
jak je slušný člověk drzý,
jak na stráni najdeš plochu,
jak dietu píšeš hrochům,
jak se umíš dívat zpříma,
jak v lásce i bolest dřímá,
jak je naděj v mžiku smrti,
jak tě dobré slovo drtí,
jak je sucho v oceánu,
jak je příliš zima k ránu,
tak tě miluji i haním.

Dej přednost mým chtivým dlaním,
když tě ráno obejmou...

když tě do nirvány zvou...

když tě pořád milujou...!

krizekkk: Možná jen pud sebezáchovy... Jsme (my Evropané...Češi) příliš ohleduplní, příliš vstřícní, příliš humánní - a to je sebevražedné. To není nacionalismus, to je STrach... :-(

...uvidíme...

Jsi oko vproSTřed hurikánu,
který dnes navštívil mou vanu,
jsi socha z porcelánu,
kterou jsem rozbil dneska k ránu,
jsi víno na dně sklenky,
jsi hlásek tuze tenký,
jsi bílá, černá, bílá,
jsi Belzezub i víla... :-)

Jestlipak některá tuší,
že i chlapi mají duši?
Že i chlapi, když jsou drzí,
někdy zadržují slzy...?
Jestlipak to, holky, víte,
že se někdy nestrefíte
a že i nás bezmoc láme,
když vás někdy posloucháme.
Snad za všechny kolem nás,
řek bych prosbu bez příkras:
Jenom někdy, aspoň chvíli,
poslouchejte co nás čílí,
třeba si pak dáme pusu
a začneme nově zbrusu...

Snad.

Přesto mám Tě rád...

Vkládej duši a dnem zasvítí slunce...a možná i duha :-)

Láska - víra - naděje
v libovolném pořadí,
než se člověk naděje,
snad Ti jméno prozradí.
Viděli jsme LVN
a taky slovo Lavina,
je to jasné jako den,
pro mě byla to VLNA...
:-)

Podkovičky štěstí a stačí mávnutí
a hned mám štěstí s nahořklou příchutí.
Rád bych měl štěstí v přírodním balení,
jenže to nikdo z nás tak lehce nezmění...

Možná mi nesluší,
občasné odchody,
stejně tak jako moje bílé vlasy,
a přesto dožívám se
užaslé pohody,
když hledím na Tebe, jak rozkvétáš do krásy...

Ta, jejíž jméno nechceš vyslovit, konečně prožívá realitu života a snad i někdy dospěje

Ty opice :-)

snad můžou za to naše děti,
že jsme životem sjetí...

sedli jsme si... :-)

Neboj, Mílo, žádný strachy,
ženskejm nejde jen o prachy,
nauč se do rytmu skákat,
a na povel musíš makat!

René Vulkán: Jasně, jsem stálý pubrťák. Jak to stojí na tričku, které jsem nedávno dostal: Nejsem starý, jsem recyklovaný teenager. :-)

Veru: Sakryš, dlouho jsem tu nebyl a vidím, že je smutno. Ještě pořád?

Jo, a to se mi nikam nechtělo :-D

Odcházejí, ti naši stařečkové... Bojím se, moc se bojím chvíle, kdy dojde i na babičku s jejím bydlíkem a skřítky v lese...

labuť: Ještě to neví :-). Ale ne - nedošlo k tomu :-D