Češi

Strkáme si kotrmelce
do baťůžku života,
máme tam i žábu, střelce,
bahno, které klokotá

V kapse skrytou KáPeZetku,
dlaně často nad svíčkou,
na rtech sílu proti zmetkům,
část vzteku pod pokličkou

Jsme tak trochu jedineční
svým uměním k přežití,
živým optimismem věční
v pesimismu nebytí…

Realita doby láme vztahy,
i rodiny za krátko,
prý chce to víc odvahy
svlíknout všechno pozlátko

Tak stojíme tu skoro nazí,
však hrdí a odvážní,
jsme andělé a sebevrazi,
čekáme, kdy se rozjasní

české slunce