… být zahradníkem ve své sklence

Můj letitý pláč
do polštáře duše

Tvé bolavé slzy
do ticha lesa
do noční sklenky

Vrostlá vlastní kůže,
trn pravdy drzý
nutí nás česat
cestu od plenky –
co život dal a vzal

Ze dne náš pláč
volá do hrbů zad,
je čas, abys vstal,
poděkuj – je zač,
a buduj nový sad

Jabloně vzpomínek,
meruňku lásky,
rybízy maminek,
do švestek masky,
hroznům odpuštění,
z třešně vem výšku,
višeň plodnost změní,
do dlaní knížku

PRO ROZEDNĚNÍ…