Vzpomínání s G.P.

Po dvanácti letech najednou mi dochází,
že naše babičky a dědové stejné jméno nosili,
i mě vzpomínky na Bzeneckou pouť provází,
kam jsme všichni z rodiny svátečně chodili...

Minilahvičky s bonbónky a dvoucentimetrovou panenkou,
na špejli cukrová vata a v kapse drobák na střelbu, kolotoč,
pospíchám k sestřenkám, bratrancům, za kámoškou Lenkou,
a pak ještě k dědovi do sklípku na sklenku zaskoč...

Bzenecké vinohrady, hrad i náměstí,
z mých kroků ve velikosti dvacetdevět
zestárly z dětství do osobní pověsti,
kde je můj vláček, panenka, plyšový medvěd?

Nyní my dětství svým dětem tvoříme,
vlastně už i z puberty vyrůstají...
humor i moudrost trpělivě krájíme,
snad se správnou cestou dají...

Všechno je v kruhu, náš čas i těla...
i počasí, leč nějak bláznivě,
žila a žiji jen to, co jsem chtěla,
rebelsky, s láskou a snaživě...